• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Na rozdíl od problematiky důkazů existence Boha není u tohoto tématu na první pohled zřejmé, že by mělo náležet výlučně či aspoň především ke středověké filosofii, nerozlučně spojené s křesťanským pohledem na skutečnost. Lze se proto ptát, proč se toto téma nejvíce rozvinulo právě v období středověku (ovšem ne pouze ve středověku - téma je živé dodnes). Odpověď podají oddíly "Porfyriova Eisagógé" a "Porfyriovy otázky".

Ještě dříve je však třeba objasnit, o jaký problém se to vůbec jedná a v čem spočívá jeho podstata. Přitom je zřejmě nezbytné vyjít od následující otázky:

Co jsou "univerzálie"?

Slovo je odvozeno od latinského universale, jež znamená "obecné". Obojí je ekvivalentem řeckého výrazu καθόλου a už v řeckých textech najdeme také definici tohoto pojmu. Podává ji Aristotelés v 7. kap. spisu O vyjadřování:

Z právě uvedené definice je zřejmé, že "obecné" tvoří pojmový pár s "jednotlivým". Obecné představuje druh či rod, tj. něco společného více individuím, jednotlivinami jsou individua (označená individuálními jmény). Následné příklady naznačují, že obecných výrazů může být značný počet. Proč je ale s obecným spjat nějaký problém?

Problém s univerzálním

U jednotlivého lze jednoduše přiřadit individuální jméno, tedy jazykovou entitu (např. Sókratés) konkrétnímu jednotlivému jsoucnu, tedy reálné entitě (historickému Sókratovi). Pak lze tvrdit, že užitím slova "Sókratés" reálně vypovídáme o jsoucnu. O čem však vypovídáme, když řekneme např. "živočich"? Existuje nějaké konkrétní jsoucno, jež můžeme tomuto výrazu přiřadit?
Jinak řečeno - problém spočívá v ontologickém statusu toho, co je vyjadřováno obecnými pojmy.

Nyní je možné přejít k otázce vzniku tohoto filosofického problému.