• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Jak je možné, že si při použití univerzálií rozumíme?

Úvaha se věnuje Abélardovu spisu Logica ‚NPS' (tj. Nostrorum petitioni sociorum - viz přehled Abélardových spisů). Odpovídá na následující otázku:
Jak to, že si v řeči navzájem bez problémů rozumíme, když přitom zcela běžně používáme obecné pojmy, tj. univerzálie, které přece nemohou označovat nějaké konkrétní (obecné) jsoucno?
O čem tedy hovoříme, když používáme obecné pojmy?

• Určitá slova (sermones) nazýváme univerzáliemi, neboť mohou být predikována mnoha věcem.
• To je možné na základě jejich hypotetické institutio (tj. "zavedení", "přiřazení", "připojení") člověkem někdy v minulosti.
• Instituována (tj. "zavedena", "přiřazena", "připojena") nejsou konkrétně pronášená slova, tedy hlasové zvuky, nýbrž určitý typ hlasového zvuku je přiřazen k něčemu jinému.
  Tedy instituován je např. typ zvuku při vyslovení slova "člověk" nezávisle na výšce, hlasu, barvě, rychlosti pronesení či jeho intenzitě.
• Instituce však nepřiřazuje zvukové (či grafické) typy přímo "věcem", jednotlivinám, jsoucnům, nýbrž k určitému porozumění (intellectus) nebo určité formě, k níž je intellectus zaměřen.
  • Z toho plyne, že řeč (složená z jednotlivých zvukových typů) není závislá na (aktuálních) jsoucnech, např. se můžeme zcela smysluplně bavit o Chiméře (a budeme si rozumět).
  • (Doplňující poznámka:
    Zde představovaná teorie je konečným výsledkem vývoje Abélardových úvah. V dřívějších spisech však zastával myšlenku, že obecné pojmy mají vztah přímo k jednotlivinám - pak by obecný pojem nemohl existovat bez svých reprezentantů. Tento přímý vztah univerzálií a jednotlivin Abélard označoval termínem nominatio - "pojmenování".)
• Předmětem porozumění či formou je sermo - "význam" (spojený s daným zvukovým typem), který lze chápat přibližně jako definici pojmu.
• Tedy schopnost obecného slova - být predikováno o mnoha věcech - je založena na vztahu instituovaném mezi určitým typem hlasových zvuků a jistým porozuměním, významem.
  • Na základě tohoto porozumění významu pak lze identifikovat jednotliviny (jsoucna), které pod daný obecný pojem spadají.
  • A díky tomu i při použití univerzálií hovoříme o něčem jsoucím a můžeme se domluvit.

   

• Přitom platí:
  • Intellectus není subjektivní a individuální akt, nýbrž permanentně trvá od (hypotetického) okamžiku instituce.
  • Také sermo, význam přiřazený slovu, existuje - od okamžiku stvoření věcí a slov Bohem - nezávisle na čase i jednotlivinách.