Dějiny filosofie II
|
B. Problém s "univerzálním"|
|
"Upozorňuji předem, že se zdržím výkladu o tom, zda rody a druhy existují, nebo spočívají jenom v pouhých představách, a v tom případě, že existují, zda jsou tělesné či netělesné a zda jsou oddělené od věcí smysly vnímatelných či existují v těchto věcech a na nich. Tento problém je totiž velmi hluboký a vyžaduje větší zkoumání."
- Existují rody a druhy jako samostatné věci nebo pouze v mysli?
- V případě, že existují samostatně - jsou tělesné či netělesné?
- A jsou oddělené od smyslových věcí nebo pouze v individuích (tj. můžeme člověka jako univerzálii najít vždy jen v Sókratovi, Platónovi nebo např. Abélardovi)?
Základní možné odpovědi
Krajní realismus
Obecniny reálně existují jako samostatná jsoucna (tj. k pojmu "člověk" lze přiřadit konkrétní jsoucno podobně jako
ke jménu Sókratés historického Sókrata), a to před jednotlivinami
(universalia ante rem = "před věcí") a mimo ně (podobně jako Platónovy ideje). Tedy obecné existuje nezávisle na jednotlivém.
Krajní nominalismus
Obecniny vůbec neexistují, mezi jsoucna patří pouze jednotliviny. Obecné pojmy jsou
jen fyzikální procesy (vanutí hlasu, dechu). Tyto pojmy jsou vytvářeny teprve člověkem podle jednotlivin a v závislosti
na nich, proto universalia post rem = "po věci". Druhy a rody jsou totiž pouze lidským shrnutím
podobného ve věcech, které je vyjádřeno prostřednictvím pojmu. Jeho pomocí myslíme mnohé objekty téhož druhu
a označujeme je stejným slovem jako symbolem či znakem.
Umírněný realismus
Mezi těmito krajnostmi se objevilo mnoho dalších méně radikálních pojetí obecnin. Zde uvedeme pouze to pojetí, které
je vystiženo třetí charakteristickou latinskou formulí (vedle ante rem a post rem). Formule zní universalia
in re (= "ve věci") a příslušné pojetí bývá označováno za "umírněný realismus". Předpokládá totiž, že něco obecného skutečně
existuje, avšak na rozdíl od krajního platónského realismu umísťuje obecné do jednotlivin, v nichž je nějak individualizováno.
Za pravzor tohoto pojetí bývá považováno aristotelské uchopení jednotlivin jako spojení látky a od ní neodlučitelné druhově
určující - a tedy obecné - formy.
V následujících oddílech si představíme několik nejzajímavějších a nejvýznamnějších odpovědí na Porfyriovy otázky. Odpovědi představují stručný přehled řešení tohoto problému v průběhu celého středověku.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
