Dějiny filosofie II
|
C. Boëthius (5. - 6. st.)|
|
Překladatel Porfyriova spisu Boëthius byl také prvním významným myslitelem, který na položené otázky odpověděl. Jeho odpovědi jsou promyšlené a berou v potaz různá hlediska. Proto je jeho řešení kvalifikovanější než některá mnohem pozdější středověká pojetí.
a) "Ontologický" argument proti reálné jsoucnosti obecnin
Z ontologického hlediska zajišťuje nějaký obecný formující princip druhovou stálost a totožnost individuí v rámci druhu, tj. Sókratés a Platón jsou lidmi kvůli příčinnému působení "obecného člověka". To však podle Boëthia vede k nemožným důsledkům:
- Jestliže rod (druh) je společný mnoha druhům (individuím), o nichž je predikován, pak nemůže být početně jeden (v každém z nich musí být jeden druh nebo rod).
- Ovšem každé jsoucno je nějakým jedním jsoucnem, proto rod, který by nebyl jedním, nemůže jako takový existovat.
Kdybychom předpokládali mnohost rodů např. živočicha (takže by v každém živém individuu mohl být numericky jiný rod "živočich"), musel by tu být další rod "živočich", který by v sobě zahrnoval všechny živočichy, neboť ti se tak nazývají proto, že v sobě mají něco podobného - to by právě měl postihnout ten vyšší rod. Tak by se šlo do nekonečna - podobná argumentace jako ve třetím muži.
Myšlenka, že pokud je celá forma nebo idea rodu sdílena každým z mnoha druhů (nebo tyto na ní mají účast), nemůže být početně jednou věcí, se nachází už v Platónově dialogu Parmenidés 130e ff.
b) "Gnoseologický" argument pro reálnou jsoucnost obecnin
Naše poznání však směřuje k obecnému (od časů Aristotela je obecnější poznání považováno za vyšší a hodnotnější), proto vzniká problém s adekvátností naší klasifikace jsoucen, a tedy našeho poznání vůbec:
- Pokud naše klasifikace věcí pomocí druhů a rodů vůbec vůbec nevychází ze skutečnosti, pak je úplně prázdná.
- Pokud je nějakým způsobem založena na skutečnosti, ale neodráží ji přesně, je klamná nebo zavádějící.
- Tedy má-li naše poznání odpovídat skutečnosti - být pravdivé, také rody a druhy, univerzálie jako předmět poznání musí reálně existovat. Pokud ale naše pojmy rodů a druhů jsou přesně založeny na způsobu, jímž věci jsou, pak existují rody a druhy ve skutečnosti.
Výsledkem je aporie
Rod je jedno jsoucno, které je oprávněně predikováno o mnoha druzích, protože se v nich reálně nachází. Postižením obecného rodu klasifikujeme druhy a individua na základě skutečnosti. |
X | Co je společné mnoha druhům, nemůže být přítomno ve všech těchto druzích a zároveň být něčím jedním. Tedy nemůže existovat. Jestliže rody (a druhy) neexistují v realitě, naše klasifikace věcí realitě neodpovídá. |
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
