• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Z hlediska gnoseologické problematiky

• Pojmy nebo myšlenky utvořené podle věcí nemusejí být prázdné nebo zavádějící, i když těmto věcem neodpovídají ve všech ohledech.
• Druhy a rody totiž získáváme z jednotlivin nikoliv falzifikací, nýbrž tím, že vynecháváme rozdíly a shromažďujeme podobnosti:
• Matematické objekty si myslíme jako netělesné.
• Živočicha chápeme jako žijící tělo nadané percepcí, ale vynecháváme to, jestli má srst, peří nebo šupiny, dvě nohy nebo čtyři nohy nebo žádnou.
• U druhu člověk abstrahujeme od barvy, pohlaví, velikosti apod.

V případě takové abstrakce a oddělování se nedopouštíme chyby na rozdíl od skládání, spojování, kdy rozum spojí např. koně a člověka, čímž vznikne kentaur - prázdná představa neodpovídající skutečnosti.

• Stejně jako úsečky neexistují jinak než na tělesech, tak i druhy a rody existují pouze v individuích, ale jsou myšleny jako oddělené od rozdílů, v nichž se individua navzájem liší.

Z hlediska ontologické problematiky

• Protože živočišnost neexistuje v myšlení, ale v reálném světě, není to univerzálie, ale v každém individuu něco individuálního: v tomto živočichu je přítomna individuální živočišnost tohoto živočicha. Individuální živočišnost existující v tomto živočichovi je uchopována smysly, "obecná" živočišnost predikovatelná mnoha individuím je chápána intelektem tak, že se abstrahuje od odlišujících rozdílů. Rody a druhy existují jedním způsobem, ale jsou chápány jiným.
• Tato odpověď se označuje jako umírněný realismus. (Je to odpověď vycházející z Aristotela - tímto způsobem jej interpretoval jeho nejvýznamnější antický komentátor Alexandros z Afrodisiády.)
• Umírněný realismus neodmítá realitu forem věcí, ale popírá to, že existuje jediná forma každého druhu a že existuje odděleně od věcí, které ji mají. Naopak každá forma existuje znásobeně v individuích téhož druhu (tj. kolik individuí např. druhu pes, tolik "individuálních forem" psa), ale může být "abstrahována" nebo "vytažena" ze smyslového vnímání myslí jako jednotný koncept predikovatelný o mnoha individuích. Jedna forma (ne numericky jedna) existuje v mnoha věcech a také v mysli jako koncept - ale neexistuje odděleně od věcí a myslí.

Boëthiovy odpovědi na Porfyriovy otázky

1. Druhy a rody samostatně existují určitým způsobem, ale jsou rozumem chápány jiným způsobem.
2. Jsou netělesné, ale existují pouze ve smyslových věcech a jsou s nimi spojeny. Rozumem je však pojímáme, jako by existovaly samostatně a ne v jiném.
3. Boëthius se ve svých úvahách ve druhém komentáři k Porfyriovi přidržuje Aristotelova výkladu. Ale v závěru pasáže o třech otázkách říká, že ve třetí otázce nedokáže rozhodnout mezi
• Platónovým názorem - rody a druhy jsou jako obecné nejen chápány rozumem, nýbrž i samostatně existují mimo tělesa; a
• Aristotelovým stanoviskem - druhy a rody jsou jako netělesné a obecné pouze myšleny, reálně existují jen ve smyslových věcech.

Podle těchto Boëthiových úvah byly univerzálie pojímány až do konce jedenáctého století. Teprve na přelomu 11. a 12. st. se objeví nová (ale ne vždy kvalifikovanější) řešení.