Dějiny filosofie II
|
D. Roscellinus (11. - 12. st.)|
|
O Roscellinově životě je známo velmi málo. Narodil se v dolní Bretani, později působil jako kanovník v Besançon, učil v Tours a opět v Bretani. Zřejmě nic nenapsal, své názory šířil pouze ústně. Zachoval se pouze jeho dopis Abélardovi, v němž pojednává především o Trojici. Jinak jsme odkázáni na svědectví jeho protivníků, hlavně Abélarda. 1092 byl donucen odvolat jisté postoje o svaté Trojici, zemřel po 1120.
Jeho názory tedy známe pouze zprostředkovaně přes Abélarda a Anselma z Canterbury, který s Roscellinem polemizoval.
Anselm říká, že podle Roscellina jsou univerzálie jako rody a druhy pouhým "závanem hlasu" (flatus vocis), čímž se
myslí vydechnutí při pronesení slova jako "živočich" nebo "osel". Jedná se tedy vlastně o fyzikální proces, děj.
Ničím jiným obecný pojem není.
V podobném duchu prý Roscellinus dále popíral, že vlastnosti jako barvy jsou něčím mimo a nad předměty, kterým náležejí.
Pojetí logiky
Roscellinus z Compiegne byl jedním ze skupiny logiků 11./12. st., který na rozdíl od většiny předchůdců chápal logiku jako vědu, zabývající se konkrétními fyzickými věcmi, jež slouží jako slovní znaky skutečností (pronesená slova, grafické znaky), spíše než tím, co tyto znaky označují. Logika se tedy nezabývá nějakým světem významů nebo pojmů, nýbrž oblastí slov a znaků. Všechny technické pojmy aristotelské logiky, např. "obecný", "individuální", "rod" atd. se vztahují pouze na tyto jazykové znaky samotné jakožto znaky.
Takové názory jsou charakteristické pro nominalismus.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
