• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Pravděpodobně opozice vůči obecnému (tj. vůči názoru, že existuje něco společného více individuím) jej vedla k určité formě triteismu, v níž nemůže existovat jednotná božská esence, která by byla společná všem třem božským osobám.

Jestliže totiž reálně existují pouze individua, pak tři božské osoby představují tři individuální substance = tři bohy. Z tohoto (heretického) stanoviska pak pouze církevní zvyk a jazykový úzus hovoří o třech osobách a ne třech substancích (díky čemuž triteismus není tak zjevný). Co Roscellina k takovému názoru přivedlo?

• Ve svých úvahách vychází z Boëthiovy definice osoby jako substantia racionalis, přičemž odmítá tyto výrazy v souvislosti s Trojicí chápat v jiném než běžném smyslu (viz aristotelské pojetí οὐσία).
• Jestliže jsou v Bohu tři osoby, pak vlastně v něm jsou tři (oddělené) substantiae (jakoby tři andělé), které mají jednu společnou vůli a moc.
• Nemůže se ovšem jednat o něco jednotného (tedy o jedno jsoucno), protože v tom případě by všechny osoby (jakožto jedno a totéž jsoucno) nutně podstupovaly totéž - a tedy zároveň se Synem by do lidského těla museli vstoupit i Otec a Duch.

Roscellinus přitom chtěl upevnit a bránit křesťanskou víru, nikoli zastávat heretická stanoviska. Problém však spočíval snad v tom, že Roscellinus zaměnil dva možné významy slova substantia:

1. substantia jako překlad řeckého ὑπόστασις, které se používá i v množném čísle (τρεῖς ὑποστάσεις) o třech osobách - právě od tohoto významu vycházel Roscellinus a v tomto významu v Bohu skutečně jsou tři substantiae.
2. substantia jako překlad řeckého οὐσία. V tomto smyslu je termín substantia užíván pouze v jednotném čísle a má označovat jednotu, a tedy Bůh je pouze jedna substantia. Toto stanovisko představuje ortodoxní církevní terminologii.

Shrnuto - Roscellina vyšel od prvního významu, avšak chápal jej (což lze považovat za logickou chybu) ve významu druhém, a pak pro něj existují tři božská jsoucna. R. 1092 byl v Soissons donucen k odvolání, ale nominalismus, z nějž takový závěr plyne, učil zřejmě dál.

Vliv na dějiny filosofie

Roscellinův anti-realismus bezpochyby zapůsobil na Abélarda. Abélard však nikdy nepřiznává názorům svého učitele pravdivost, snad proto, aby se co nejvíce distancoval od odsouzeného heretika. Přesto Roscellinovo tvrzení, že univerzálie jsou pouze slova a jejich obecnost je výsledkem, nikoliv předpokladem označení, zůstal významnou odpovědí na tuto otázku po celý středověk.