• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Vilém studoval u Anselma z Laonu a stal se jedním ze známých učitelů logiky, rétoriky, gramatiky a teologie ve Francii raného 12. st. Tím přispěl k ustavení škol, jež se později sloučily v pařížskou univerzitu. Největší proslulost mu však přinesla diskuse s mladým Abélardem o statusu univerzálií, v níž prohrál, pročež si většina jeho studentů za učitele místo něj zvolila právě jeho oponenta.
Kvůli této zásadní neshodě s Abélardem pak není překvapivé, že měl Vilém až do své smrti přátelský vztah s Bernardem z Clairvaux.

Vilémova pozice v otázce druhů a rodů

Jsou reálnými věcmi, jež jsou určovány akcidenty podobně, jako je nějaká beztvará látka určena tvary, které k ní nahodile přirůstají:

• Vilém přijímá Porfyriovu interpretaci Kategorií, podle níž kategorie vytvářejí "stromové" klasifikační schéma pro všechny entity. Existuje 10 stromů (substance, kvalita...) a každé následné větvení každého stromu vede ke stále specifičtějším entitám dané kategorie (např. člověk, modrá). Každý strom vrcholí v individuích, která nepodléhají žádnému dalšímu "větvení" (Sókratés, Sókratova bílá).
• Druhy vznikají tím, že se k vyššímu rodu přidávají protikladné diference (rozumný - nerozumný). Tyto rozdíly jsou pouze akcidenty rodu (živočicha).
• Struktura skutečnosti je tedy vysvětlována (a také se rozvíjí) "shora" a druh předchází individuum a rod předchází druh.
• Podobně se individua téhož druhu (Sókratés, Platón...) liší pouze akcidenty toho druhu, tedy jsou co do podstaty stejná - obsahují tentýž druh (člověk). Proto Vilémův postoj umožňuje chápat každé individuum jako ontologicky konstruované z postupného sledu (obecných) forem, jež se připínají k jádru, jímž je nejvyšší rod (v případě Sókrata a Platóna to je substance), pod nějž individuum spadá.

Jaký status mají univerzálie podle takového pojetí?

• Obecnina (= jedna jediná věc) je podstatným způsobem (essentialiter) přítomna v každém individuu jako jeho forma (např. člověckost), ale mimo individua neexistuje. Existuje tedy vždy pouze pod akcidentálními formami, které ji rozrůzňují v různá individua.
• Avšak jejich člověckost je jedna samostatná věc existující v nich a uchopitelná myslí. Individua se pak liší jen svými akcidenty (svými akcidentálními formami) - jeden člověk je černý, jiný bílý, mladý, starý...

Abélardova kritika

Z hlediska logiky
Abélard poukázal na to, že takový postoj vede k možnosti, že protiklady budou současně náležet jedné a téže věci. Univerzálie by např. musela být zároveň na různých místech (člověk v Platónovi, Sókratovi atd.); živočišnost v člověku by musela být rozumná a tatáž živočišnost v tomtéž okamžiku v oslu nerozumná. A protože živočišnost existuje pouze v individuích, je rozumnost i nerozumnost zároveň jak v Sókratovi, tak i v tomto oslovi.

Z hlediska ontologie
Podle Vilémova stanoviska by ve světě bylo pouze 10 reálných věcí - 10 nejvyšších rodů, kategorií. Jakákoliv věc totiž je buď jedním z těch 10 nejvyšších rodů bez akcidentů nebo něčím, co z nich vznikne postupnou akumulací akcidentálních forem.

Takové důsledky byly nepřijatelné a Vilémova forma realismu po Abélardově kritice byla neudržitelná.