Dějiny filosofie II
|
B. Proč a jak se dokazuje Bůh?|
|
Proč se dokazuje Bůh?
V mnoha filosofických systémech (Platón, Aristotelés, středověcí myslitelé, Descartes, Spinoza...) je prvním principem více či méně transcendentní entita, která právě díky své transcendenci, tj. vlastnostem a schopnostem podstatně překračujícím vlastnosti a schopnosti empirických jsoucen, může být jejich Tvůrcem nebo aspoň uspořadatelem či zdrojem a usměrňovatelem veškerého dění.
Ovšem kvůli své transcendenci je tato entita v principu velmi obtížně poznatelná. Jinak řečeno - kdyby byla snadno přístupná pro naše poznání,
nemohly by jí náležet ty výjimečné vlastnosti a schopnosti. Proto silně vyvstává otázka evidence takové entity, jednoduše řečeno otázka,
odkud víme, že taková principiální entita skutečně existuje a působí. Pokud otázku nezodpovíme, celý další výklad - který tuto entitu považuje
za počátek a základ všeho - stojí na snadno zpochybnitelném předpokladu.
Potřeba dokázat existenci principu však může být
naléhavá i z pragmatických důvodů - chceme-li někoho přesvědčit, že právě náš výklad se všemi jeho (zvláště morálními) důsledky
je pravdivý a závazný. Z obou těchto důvodů se mnozí filofové pokoušeli existenci této entity prokázat.
Jelikož je tato entita rozhodně nemateriální, a tedy nepřístupná smyslovému vnímání, zbývá pouze cesta rozumového důkazu, který ovšem přinejmenším v některých typech vychází z určitých empirických dat.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
