• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Jak se dokazuje Bůh?

(Následující pasáže jsou zpracovány podle A. Plantingy.)

Argumenty pro existenci Boha se objevují poprvé u Platóna a Aristotela, který dokazoval existenci nehybného prvního hybatele. Ve středověku byly důkazy rozvíjeny všemi významnými filosofy - arabskými a židovskými stejně jako křesťanskými (Augustin, al-Ghazálí, Anselm, Maimonidés, Akvinský, Duns Scotus). Důkazy přinesli také mnozí moderní myslitelé - Descartes, Leibniz, Kant. Ve 20. st. se staly předmětem velkého studia z hlediska logiky.

Na otázku v nadpise odpovídá tradiční Kantovo dělení typů důkazů na kosmologické, ontologické a teleologické:

Kosmologické důkazy

Princip:

1. Ve smyslově vnímatelném světě pozorujeme určitou charakteristiku (pohyb, kauzalitu, nahodilost jednotlivin...).
2. Při úvaze se ukazuje, že tato charakteristika nemůže světu náležet z něj samotného.
3. Musíme tedy postulovat zdroj této charakteristiky (prvního hybatele, první příčinu, nutné jsoucno...).

Tento typ argumentace sice sahá až k Aristotelovi, ale klasická podoba pochází od Tomáše - argument pro první nezapříčiněnou příčinu, prvního nehybného hybatele a nutné jsoucno. Tomáš dokazuje, že první hybatel je zároveň první příčinou a nutným jsoucnem, v následujících částech Summy theologické (Ia, qq. 3-11) dodává, že takové jsoucno musí mít atributy Boha.

Ontologické důkazy

Princip: Z pojmu (tj. určité úrovně existence) se usuzuje na reálnou existenci nejvyšší bytosti.

Nejznámějším reprezentantem tohoto dypu je Anselmův argument (viz E. a.).
Ve 20. st. se pak objevila nová (modální) verze argumentu.

Teleologické důkazy

Princip:

1. Ve smyslově vnímatelném světě pozorujeme, že mnoho jsoucen svým chováním směřuje k určitému cíli.
2. To se týká i jiných jsoucen než člověka, tedy jsoucen nerozumných (např. živočichové, rostliny), která nemohou sama od sebe záměrně směřovat k nějakému účelu.
3. Proto je nutno předpokládat, že toto účelné směřování bylo do věcí vloženo nějakým rozumným činitelem.

Klasickým příkladem je Tomášova pátá cesta. Moderní filosofie opět nabídla lépe promyšlené verze.

Důležitým argumentačním momentem v tomto typu důkazu se stala evoluční teorie. Ukazuje totiž, jak zdánlivý záměr a konstrukce mohou být výsledkem čistě přírodních sil. Obhájci teleologického argumentu zase narážejí např. na nutnost velmi přesného nastavení kosmologických konstant pro možnost života a tvrdí, že to vyžaduje konstruktéra.