• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Noologický důkaz

(Heinzmann podle De libero arbitrio; viz také Conf. X, 6-18)

Nejde o to, jestli Bůh je nebo není. Je. Augustin nechce dokázat Boha čistě racionálně, nýbrž chce dovést prostou víru na vyšší stupeň nahlédnutí víry, intellectus fidei. Jde o to, jak se Bůh ukazuje. Chce ukázat, že fakt jeho existence je zjevný a očividný ve své vnitřní rozumnosti.

Postup argumentu

1. Vychází se od toho, že člověk je, žije a rozumí.
• Přitom žít je víc než být a rozumět je víc než žít.
2. Člověk poznává smysly a rozumem - právě rozum jej pozvedává nad bytí a život.
• Dokáže reflektovat i sám sebe.
• Lze v lidské přirozenosti najít něco, co je ještě vznešenější než rozum? Pokud ano a pokud rozum tomuto něčemu podléhá a pokud to něco je už nejvyšší, bude to Bůh.
3. Podobně jako smysly vnímají skutečnost společnou všem, tak i rozum poznává věčné a neproměnlivé věci (zatímco jejich poznání samotné je proměnlivé).
• "... existuje neměnná pravda, jež obsahuje všechno to, co je neměnně pravdivé, jež nenáleží tobě a ani mně a nikomu dalšímu, nýbrž je coby nádherný zázrak vlastní všem společně jako tajné a všeobecné světlo, které se s veškerou otevřeností nabízí každému, kdo je s to vidět neměnnou pravdu." (II 33)
• Ta je vznešenější než lidský rozum, který se řídí podle ní.
4. Rozum tedy nachází v sobě samém něco, co jej přesahuje, něco absolutního, věčného a neměnného. Pokud už není nic vyššího, je to Bůh.

Důkaz tedy vede od evidence vlastní existence a od sebepoznání k absolutní pravdě. Bůh přesahuje lidské myšlení, a proto jím nemůže být plně pochopen.