• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Termín "ontologický důkaz Boha" použil pro označení tohoto typu argumentace I. Kant v Kritice čistého rozumu, ovšem měl přitom na mysli Descartovu verzi.
Anselm svůj argument sepsal v díle Proslogion asi ve svých 45 letech v klášteře Le Bec. Na výzvu svých řádových bratrů chtěl najít argument, který by nepotřeboval odkaz na žádnou náboženskou či církevní autoritu - tedy který by byl přijatelný pro každého, kdo uznává logickou či racionální argumentaci - a který by stačil k tomu, aby bylo možno s jistotou tvrdit, že Bůh je a že je svrchovaným Dobrem. Podle jeho životopisce se mu dlouho nedařilo toto zadání naplnit, a teprve když se už vzdával naděje na úspěch, tu se mu jedné bezesné noci jeho cíl odkryl.
Argument zní následovně:

Proslogion, II. kapitola

"Věříme zajisté, že jsi něco, nad co nic většího nelze myslet.

Není ovšem možné, aby to, nad co nic většího nelze myslet (id, quo maius nihil cogitari potest), bylo pouze v nahlédnutí. Je-li to totiž pouze v nahlédnutí (in intellectu), lze myslet, že je to také věc sama, což je více. Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné. Existuje tedy beze vší pochyby něco, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc sama." (Proslogion II)

Postup argumentu

1. Rozumíme (intelligimus) pojmu "to, nad co nic většího nelze myslet" - tedy "to, nad co nic většího nelze myslet" existuje v našem rozumu, tj. v naší duši.
2. Ale "to, nad co nic většího nelze myslet" nemůže být pouze v rozumu:
• lze totiž myslet "to, nad co nic většího nelze myslet" V ROZUMU + VE SKUTEČNOSTI;
• "to, nad co nic většího nelze myslet" V ROZUMU + VE SKUTEČNOSTI je větší než "to, nad co nic většího nelze myslet" POUZE V ROZUMU.
• "to, nad co nic většího nelze myslet" POUZE V ROZUMU není "to, nad co nic většího nelze myslet" => pojem je sporný.
3. Tedy "to, nad co nic většího nelze myslet" musí existovat i jako věc (in re).

Proslogion, III. kapitola

"To, nad co nic většího nelze myslet, je navíc tak pravdivé, že je zcela nemyslitelné, že by to nebylo. Vždyť lze myslet, že je něco, o čem není možné myslet, že to není. Proto jestliže o tom, nad co nic většího nelze myslet, je možné myslet, že to není, pak to, nad co nic většího nelze myslet, není to, nad co nic většího nelze myslet; což je spor. To, nad co nic většího nelze myslet, je tedy tak pravdivě, že ani není možno myslet, že to není. A to jsi ty, Pane, náš Bože. Jsi tedy tak pravdivě, Pane, můj Bože, že ani není možné myslet, že nejsi, a to právem." (Proslogion III)

Vzápětí Anselm ještě dokazuje, že "to, nad co nic většího nelze myslet", je Bůh. Přitom se ukazuje, že "větší" znamená "lepší".

"Kdyby totiž něčí mysl mohla myslet něco lepšího, než jsi ty, vypínalo by se stvoření nad Stvořitele a posuzovalo by Stvořitele, což je velký nesmysl. Ostatně o všem, ať je to cokoliv vyjma tebe samého, je možné myslet, že to není. Ty jediný máš proto bytí svrchovaně pravdivě, a tedy nade vše svrchovanou měrou, neboť nic jiného, co je, není tak pravdivě, a má proto méně bytí."

Postup argumentu

1. Je (logicky) myslitelné "něco, o čem není možné myslet, že to není" - tedy něco nutně existujícího (tj. nelze to myslet jako neexistující).
2. Pokud o tom, "nad co nic většího nelze myslet", lze myslet, že to není, pak to může nebýt, a tedy to neexistuje nutně.
3. Ovšem v tom případě je tento pojem rozporný, neboť "to, o čem není možné myslet, že to není", bude "větší" než "to, nad co nic většího nelze myslet".
4. Tedy o "tom, nad co nic většího nelze myslet", nelze myslet, že to není.

(V této argumentaci se přijímá dogma o stvoření. Pro stvoření je tím nejvyšším jsoucnem Stvořitel. Ztotožnění Boha a nejvyššího myslitelného předmětu ovšem padá v okamžiku, kdy někdo odmítne stvoření.
Dalším předpokladem je existence stupňů, hierarchie bytí.)

V kapitole V. Anselm odpovídá na vnucující se otázku - jak je určen obsah pojmu "to, nad co většího nelze nic myslet"? Jinými slovy - jaká je podstata nebo jaké jsou vlastnosti Boha? Následně (v této i následujících kapitolách) mu připisuje tyto charakteristiky:

• Jako jediný zakládá své bytí sám v sobě a vše ostatní učinil z ničeho.
• Je vše, čím je lepší být než nebýt.
• Proto je spravedlivý,
• pravdomluvný,
• blažený,
• má schopnost poznávat,
• je všemohoucí,
• milosrdný a nepřístupný pohnutce,
• neomezený a věčný, tj. je všude a vždy.

Později ovšem Anselm dodává (Proslogion XV):
"Proto, Pane, nejen že jsi to, nad co nic většího nelze myslet, ale jsi cosi většího, než je vůbec možné myslet. Poněvadž totiž lze myslet, že existuje něco takového, pak nejsi-li to ty, je možné myslet něco většího, než jsi ty. To však nelze."