Dějiny filosofie II

Obrázek Zénóna Stoika
Obrázek 'Mučení Órigena'
Obrázek Tomáše Akvinského

sipka E. Anselm z Canterbury (1033 - 1109)


sipka b. Námitky vůči Anselmovu argumentu


Anselmův argument získal velkou slávu a pozornost dalších myslitelů. To svědčí o tom, že musí mít značnou přesvědčivost a že není možné jej snadno a jednoznačně vyvrátit. Do diskuse o argumentu Anselmovu či vůbec o ontologickém důkazu se zapojili Tomáš Akvinský, Descartes (Meditace o první filosofii V), Leibniz, Hume, Kant (Kritika čistého rozumu), ale také logikové 20. st., např. A. Plantinga, P. Tichý a J. Raclavský (viz bibliografické údaje v oddíle A.).
První reakce však přišla hned vzápětí po Anselmovu sepsání argumentu od jeho řádového bratra z Le Bec:

Gaunilo: Co by mohl někdo odpovědět na obranu pošetilce

Anselm odpověděl dílkem Liber Apologeticus contra Gaunilonem. Tvrdí mj., že "to, co je větší než všechno ostatní" - pojem, který Gaunilo často používá, je zcela odlišný od pojmu "to, nad co nic většího nelze myslet."

Když se nad oběma argumenty dále zamyslíme, nalezneme podstatné rozdíly. Rozdíl v těchto dvou argumentech je v tom, že u abstraktního pojmu "to, nad co nic vyššího si nelze myslet" skutečně existence stupňuje "vysokost", protože je to další vlastnost navíc - a bez ní bude daný pojem rozporný. Ale u pojmu ve tvaru "nejznamenitějšího ostrova", což je mnohem konkrétnější pojem, není samo sebou (tedy logicky) nutné, aby musel existovat, má-li být lepší než jakýkoliv jiný (existující) ostrov.

Gaunilonův argument by byl možná závažnější, kdyby použil co nejpodobnější formulaci výchozího pojmu, tedy např. "ostrov, nad který nelze myslet větší". Ale i v tomto případě zůstává jedna zásadní odlišnost.

Od podobného odlišení obou pojmů vychází i A. Plantinga:

Pojem největšího, nejlepšího ostrova stejně jako pojem největšího čísla nemá smysl, nemůže být doložen příkladem. Totiž vlastnosti, které vytvářejí "velikost" ostrova - velikost, počet palem, kvalita kokosů, nemají svá vnitřní maxima, proto ke každému ostrovu, jakoliv veliký a s jakýmkoliv počtem palem, může existovat ještě větší s ještě větším počtem palem. Ale vlastnosti, které vytvářejí velikost z hlediska bytí - např. vědění, moc, dobrost - mají vnitřní maxima: vševědoucnost, všemohoucnost a naprostou dobrost.

Tomáš Akvinský

Tomášova námitka vůči Anselmovu důkazu podobně jako Kantova vůči Descartovu vychází z toho, že neznáme dostatečně Boží bytnost, proto pro nás není samo sebou zřejmé, že existence patří do jeho bytnosti. Běžný stav mysli obyčejného člověka je takový, že Boha bezprostředně nezná.

Kant namítá Descartovi, že můžeme mluvit o ideji trojúhelníka, protože trojúhelník známe, ale ne o Bohu, protože toho neznáme. Kantova kritika ontologického důkazu se dále zaměřuje na předpoklad, že existence jako nějaká dokonalost zvyšuje "velikost" dané věci.
(Rozdíl mezi Anselmovým a Descartovým důkazem v Rozpravě je ten, že Rozprava je čistou filosofií a že Descartes argumentaci odloučil od Boha víry.)

nahoru
© Powered by Ondřej Škrabal
Autor publikace: PhDr. Josef Petrželka, Ph.D.

Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Logolink – ESF, MŠMT, OP VK, MU