• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

(Viz ST I 2,1-2,2.)

• Tomášův nesouhlas s Anselmovým postupem však v žádném případě neznamená, že by člověku upíral možnost dospět vlastními schopnostmi k odůvodněnému přesvědčení o existenci Boha a že by jej v tom odkazoval výhradně na víru. I podle Tomáše Boží existenci dokazovat lze a má to smysl.
• Lze? Víra sice tvrdí, že Bůh je, tedy se zdá, že nepotřebuje žádných důkazů. Ale to, co je předmětem víry, lze poznat přirozeným rozumem, proto je v principu možné, abychom i Boha aspoň do jisté míry poznali (a dokázali jeho existenci) z jeho účinků.
• Ale proč vlastně? Protože existence Boha je sice sama o sobě zřejmá (jeho podstatou je být) - ale není zřejmá pro nás, neboť jeho podstatu (v níž je jeho existence nutně obsažena) neznáme. Proto má smysl jeho existenci dokazovat.
• Ovšem - to v žádném případě nebude poznání podstaty Boha!

Tomáš tedy nesouhlasí pouze s Anselmovou metodou a s jeho východiskem a sám nabízí jiné východisko a jinou metodu, které jsou podle něj přiměřenější postavení člověka v rámci celku jsoucna.

Za přiměřenější pro lidské poznání považuje vyjít od přirozeného světa (jde tedy o aposteriorní východisko), tj. z božských účinků viditelných ve světě. Na této kosmologické rovině úvah o Bohu se vychází od toho, že Bůh je Stvořitelem světa, a tedy svět musí být obrazem svého tvůrce. Tomášových "pět cest" lze proto chápat jako důkazy podporující vyšší metafyzické poznání Boha, které je Boží bytnosti samotné přiměřenější. S ohledem na lidskou přirozenost vycházejí "cesty" od toho, co je nám známější ("dřívější pro nás", řekl by Aristotelés), a směřují k tomu, co je naší smyslové zkušenosti nejvzdálenější, ale zároveň samo o sobě nejskutečnější ("dřívější prostě" podle Aristotela).

Přesto jediným skutečně adekvátním uchopením Boha je podle Tomáše ono metafyzické poznání, pojetí Boha jako bytí samotného, které nemůže nebýt. To ovšem lidský rozum sám nedokáže nahlédnout.