Dějiny filosofie II

Obrázek Zénóna Stoika
Obrázek 'Mučení Órigena'
Obrázek Tomáše Akvinského

sipka F. Tomáš Akvinský (13. st.)


(Viz ST I 2,1-2,2.)

Tomáš tedy nesouhlasí pouze s Anselmovou metodou a s jeho východiskem a sám nabízí jiné východisko a jinou metodu, které jsou podle něj přiměřenější postavení člověka v rámci celku jsoucna.

Za přiměřenější pro lidské poznání považuje vyjít od přirozeného světa (jde tedy o aposteriorní východisko), tj. z božských účinků viditelných ve světě. Na této kosmologické rovině úvah o Bohu se vychází od toho, že Bůh je Stvořitelem světa, a tedy svět musí být obrazem svého tvůrce. Tomášových "pět cest" lze proto chápat jako důkazy podporující vyšší metafyzické poznání Boha, které je Boží bytnosti samotné přiměřenější. S ohledem na lidskou přirozenost vycházejí "cesty" od toho, co je nám známější ("dřívější pro nás", řekl by Aristotelés), a směřují k tomu, co je naší smyslové zkušenosti nejvzdálenější, ale zároveň samo o sobě nejskutečnější ("dřívější prostě" podle Aristotela).

Přesto jediným skutečně adekvátním uchopením Boha je podle Tomáše ono metafyzické poznání, pojetí Boha jako bytí samotného, které nemůže nebýt. To ovšem lidský rozum sám nedokáže nahlédnout.

nahoru
© Powered by Ondřej Škrabal
Autor publikace: PhDr. Josef Petrželka, Ph.D.

Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Logolink – ESF, MŠMT, OP VK, MU