• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Jak lze Tomášovy cesty rozčlenit do typologie uvedené pod bodem B.?

• Pátá cesta představuje teleologický důkaz.
• Čtvrtá cesta je z hlediska typologie problematická - nepatří jednoznačně k žádnému typu.
  Zajímavá je i skutečnost, že ačkoli v ní Tomáš výslovně odkazuje na Aristotelovu Metafyziku (II, 1, 993b23-31), v principu je spíše platónská. Typickými platónskými motivy totiž jsou: ztotožnění pravdivosti a jsoucnosti, odvození názvu věcí daného rodu od nejvyššího reprezentanta rodu (který odpovídá ideji), zapříčinění vlastnosti daného rodu tímto nejvyšším reprezentantem (což odpovídá platónské "účasti").
• První tři cesty pak představují klasický a vzorový příklad kosmologického typu důkazu. Vychází se v nich z aristotelských předpokladů.
  Právě na těchto Tomášových argumentech lze demonstrovat podstatu kosmologických důkazů.

A. Plantinga

Kosmologické důkazy Boha vycházejí z nějakého zřejmého, obecného, ale zkušenostního faktu o světě - existence nahodilých jsoucen, pohyb nebo změna věcí. Náznaky jsou v 10. knize Platónových Zákonů, více rozpracovány u Aristotela (Met. XII, Phys. VII, VIII). Propracovanou podobu podávají al-Ghazálí a Maimonidés, ale klasikou pro západní myšlení jsou první tři cesty Tomáše Akvinského. Nejdůležitější kritika argumentu je u Huma a Kanta.

Tři verze kosmologického argumentu

1. Důkaz arabské spekulativní teologie (kalámu) - al-Kindí a al-Ghazálí:
   1. Všechno, co začíná existovat (tj. co má počátek v čase) má příčinu své existence v něčem jiném.
   2. Svět začal existovat.
   3. Proto svět měl příčinu své existence a příčinou jeho existence je Bůh.

   Druhá premisa byla dokládána argumenty, podle nichž "aktuální nekonečno" není možné: např. není možné, aby existovalo nekonečně mnoho časově následujících jsoucen, z nichž každé existuje alespoň sekundu, nebo - není možné, aby uplynulo nekonečné množství sekund. Tyto argumenty poukazovaly na některé paradoxy nebo zvláštnosti, které aktuální nekonečno obsahuje.

   Podle stoupenců kalámu žádné aktuální nekonečno není možné. Pak také univerzum neexistuje po nekonečné rozpětí času, ale mělo počátek. Je-li stanoveno, že univerzum má začátek, dalším krokem je ukázat (podle první premisy), že muselo mít příčinu. Závěrečný krok má dokázat, že tato příčina univerza by musela mít určité vlastnosti - vlastnosti Boha.

2. Druhý typ kosmologického důkazu představují první tři Tomášovy cesty. Jeho druhá cesta postupuje takto:
   1. Mnohé věci v přírodě jsou něčím zapříčiněny.
   2. Nic není příčinou sebe samého.
   3. Nekonečný regres působících příčin je nemožný.
   4. Proto musí existovat první nezapříčiněná příčina - jíž podle Akvinského dáváme jméno Bůh.

   V tomto typu jsou dvě zajímavosti.

   • Problém aktuálního nekonečna
     Tomáš nesouhlasí s kalámem v tom, že není možné aktuální nekonečno. Tvrdí, že nelze prokázat, jestli má svět začátek, považuje za logicky možné (i když nepravdivé), že univerzum existuje po nekonečné rozpětí času. Premisa (3) se týká jen určitého typu následnosti, "podstatně uspořádané" následnosti, následnosti příčin, z nichž každá musí působit během celého trvání působení jejího důsledku. Pouze takové následnosti nemohou postupovat do nekonečna. (Hůl pohybující kamenem, ruka pohybující holí... - jde tedy o současně působící příčiny, nikoli o časovou následnost příčin jako např. v generačním řetězci praděd => děd => otec => syn => ... - Ovšem Aristotelés v Met. II, jehož logiku Tomášova argumentace přejímá, má rozhodně na mysli časovou následnost příčin.) Výsledek úvahy je, že existuje alespoň jedna věc, která zapříčiňuje existenci jiných věcí, ale jejíž vlastní existence není zapříčiněna ničím jiným.
     
     
   • Problém totožnosti první příčiny a křesťanského Boha
     Ale nemůže být více takových věcí a nebude každá z nich Bohem? Tomáš ukazuje, že musí existovat první nehybný hybatel, první nezapříčiněná příčina, nutné jsoucno, ale tím není důkaz dokončen. Teprve v dalších osmi kvestiích dokazuje, že cokoliv, co je první působící příčinou, musí být nehmotné, neměnné, věčné, jednoduché a musí obsahovat všechny dokonalosti, které lze najít ve věcech na něm závislých - což může být jedině Bůh. Proto je nemístné kritizovat Tomáše za to, že příliš rychle ztotožňuje první příčinu nebo nehybného hybatele s Bohem.
   
   
   
3. Třetí typ kosmologického důkazu je spojen s Leibnizem:
   Musí být dostatečný důvod pro skutečnost jakéhokoliv nahodilého stavu věcí. Proto musí být dostatečný důvod pro existenci jakéhokoliv nahodilého jsoucna - ale také pro celou následnost nahodilých jsoucen. Takovým dostatečným důvodem je aktivita Boha.