Dějiny filosofie II
D. Epikúreismus|
|
Život
Epikúros ze Samu pocházel - jak prozrazuje jeho přízvisko - z egejského ostrova Samos a žil v letech 341 - 270. Protože však byl synem athénského občana (jménem Neoklés, jen tak pro zajímavost), i on sám byl vlastně Athéňan. A díky tomu mohl v Athénách vlastnit půdu a na ní později založit svou hlavní školu.
Ještě na Samu byl žákem platónského filosofa Pamfila, což se projevuje v tom, že mnohé části jeho filosofie lze chápat jako reakci právě proti platónismu. Jeho dalším učitelem byl démokritovec Nausifanés - možná v reakci proti němu se rozhodl přetvořit atomistickou tradici.
Epikúros se prohlašoval za samouka, čímž popíral, že by od svých učitelů - Pamfila a Nausifana - cokoliv převzal. Obdivoval ale Pyrrhóna a možná přijal z jeho modelu praktického jednání ideál klidu, který se stal hlavním etickým cílem v jeho vlastním systému.
V 31 letech založil svou první školu v Mytiléně na Lesbu. Krátce poté odešel do Lampsaku (na západním pobřeží Turecka), kde založil druhou školu. Zde získal mnoho žáků, kteří pak zůstali jeho nejbližšími druhy po zbytek života - např. Polyainos, Metrodóros, Hermarchos. Tyto komunity pokračovaly v činnosti i po r. 307, kdy Epikúros a mnoho jeho druhů přesídlili do Athén, kde založili Zahradu - od té doby centrum epikúreismu - na pozemku, který Epikúros koupil vně městských zdí.
Spisy - prameny
Epikúros napsal hodně textů, ale dochovalo se jen několik krátkých děl spolu s fragmenty jiných autorů a velkým počtem sekundárních svědectví.
Hlavní dílo neslo titul O přírodě, sestávalo z 37 knih, bylo psáno po několik let a zahrnovalo mnohem širší než čistě fyzikální tematiku (viz následující přehled). Dochovaly se z něj pouze fragmenty na papyru...
- Knihy I-XIII, pravděpodobně napsané před příchodem do Athén, pokrývaly hlavní témata fyziky.
- Knihy XIV-XV (datované 301-300) zřejmě obsahovaly vyvrácení jiných fyzikálních teorií.
- Další kniha (snad XXV) byla věnována psychologii.
- Kniha XXVIII (datovaná 296) se zabývala filosofickou rolí jazyka.
Dochované zlomky prozrazují, že se nejednalo o hotové a definitivní dílo, nýbrž ukazují Epikúra, jak aktivně pracuje na své filosofii, odpovídá protivníkům a kolegům a zvažuje pochybnosti.
Čtyři krátká Epikúrova díla přežila vcelku díky Díogenovi Laertskému, který je kompletně přejal do svého rozsáhlého sympatizujícího výkladu o Epikúrovi (celá X. kniha).
- List Hérodotovi je souhrn knih I-XIII spisu O přírodě o základech fyziky.
- List Pýthokleovi shrnuje ty části jeho díla, které se zabývaly astronomií, meteorologií a přibuznými jevy.
- List Menoikeovi je souhrn etiky.
- Konečně Κύριαι Δόξαι
- Hlavní články - je soubor maxim o etice a epistemologii, zřejmě vypsané z jednotlivých děl.
První čtyři z nich byly považovány za shrnutí cílů systému a šířily se ve zkrácené formě pod názvem jako "čtyřlék"
(τετραφάρμακος):
"Bůh nepředstavuje žádný strach, smrt žádné starosti. A protože dobro je snadno dosažitelné, zlo je snadno snesitelné."
Cílem těchto
krátkých přehledů bylo pomoci Epikúrovým žákům ani ne tak v pochopení jeho učení, jako v jeho zapamatování. Nicméně jsou
pro mnoho problémů nejlepším svědectvím, které máme. Žádný z těchto přehledů nemá pevnou dataci, ale existují důvody pro zařazení Listu
Hérodotovi do doby kolem r. 305, List Pýthokleovi vznikl krátce poté.
Z jeho ztracených děl byl nejdůležitější zřejmě Kánon - o principech epistemologie - a spis O cíli s
etickou tematikou.
Názvy dalších děl:
O atomech a prázdném prostoru, O lásce, O bozích, Hostina,
O vnímání.
Lucretius - O přírodě
Vzhledem k uvedené fragmentárnosti dochovaných Epikúrových textů je zásadním pramenem pro studium epikúreismu didaktická báseň římského básníka z 1. st. př. Tita Lucretia Cara s názvem De natura rerum (česky O přírodě. Přel. J. Nováková. Praha: Svoboda, 1971).
Epikúrejská tradice
V pozdějších generacích epikúrejci vypracovali soubor školních textů s téměř biblickým statusem. Byla zde díla čtyř zakládajících "otců" (tak se jim říkalo ve škole - οἱ ἄνδρες, tedy přibližně "velcí mužové"). Byli jimi Epikúros, Metrodóros, Hermarchos a Polyainos. Jejich texty byly neustále zkoumány v diskusích o ortodoxii a jejich korespondence spolu s korespondencí jiných raných epikúrejců se stala antologií a byla studována jako model filosofického života.
Vztahy v epikúrejské komunitě byly velmi silné, komunita byla založená na kultu přátelství a společném studiu filosofie, oddělená od veřejnosti, aniž by jí ovšem aktivně odporovala. Nezvykle pro danou dobu v ní měli ženy, děti a dokonce i otroci a prostitutky stejné podmínky jako muži. Epikúros učil filosofii svého otroka Mýsa a Leontion byla prostitutka, která se stala vůdčí členkou skupiny a napsala dílo proti Theofrastovi.
V pozdějších generacích byl Epikúrův portrét všudypřítomný, spolu s často překvapivě podobnými obrazy jeho spoluzakladatelů. Po způsobu kultu héroů v klasickém Řecku se konaly pravidelné oslavy na jejich počest - rituál, který založil už Epikúros za svého života na památku Metrodóra, Polyaina a dalších. Bylo podstatnou zásadou, že mrtví přátelé mají být připomínáni a oslavováni, nikoli oplakáváni. Mimo hostiny při těchto příležitostech byl epikúrejský životní styl asketický, popírající moderní význam slova "epikúrejský".
Dělení filosofie
- kanonika (nauka o poznání)
- fyzika
- etika
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
