• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Jedná se o upravený Démokritův atomismus - nově Epikúros uvažuje tíži atomů, jejich odchylku a části.

Díogenés Laërtios, X, 38-44 (List Hérodotovi):

Nic nevzniká z nejsoucna.

• Jinak by všechno mohlo vznikat ze všeho a nebylo by třeba semen.
• Kdyby to, co je přístupné smyslům, zanikalo v nejsoucno, všechny věci by už byly zanikly.

Vesmír (τὸ πᾶν) vždy byl a bude takový, jako je nyní.

• Mimo něj totiž není nic, co by do něj mohlo vniknout a způsobit v něm změnu.

Veškerenstvo sestává z těles a prázdného prostoru.

• Tělesa jsou dosvědčena smyslovým vnímáním.
• A bez toho, co se nazývá prázdnem, místem nebo nehmatatelným jsoucnem, by tělesa neměla kde být, ani v čem se pohybovat, a přitom je vnímáme právě v pohybu.
• Mimo toto dvojí nemůže být myšleno nic samostatně existujícího.

Tělesa se dělí na složeniny a na tělesa, z nichž jsou složeniny složeny.

• Ta jsou nedělitelná a neměnitelná, svou přirozeností celistvá a nemohou se nijak rozložit. Nutně tedy počátky věcí jsou nedělitelná jsoucna tělesné podstaty.

Vesmír je nekonečný.

• Co je omezené, má kraj, který je ovšem vymezitelný jen vůči něčemu jinému. Vesmír tedy nemůže mít kraj.
• Vesmír je nekonečný i co do počtu těles i velikosti prázdna. Totiž:
  • kdyby bylo prázdno nekonečné a tělesa počtem konečná, rozptýlila by se v prázdnu;
  • kdyby tomu bylo naopak - nekonečný počet těles by se nevměstnal do konečného prázdna.

Atomy mají neurčitelný počet rozmanitých tvarů.

• Tak velké množství rozmanitých věcí by totiž nemohlo vzniknout z omezeného počtu týchž tvarů.
• U každého tvaru je nekonečný počet atomů; počet tvarů však není nekonečný, nýbrž neurčitelný.

Atomy se pohybují ustavičně po celý věk.

• A to stejnou rychlostí, protože prázdno poskytuje stejně volnou cestu nejlehčímu i nejtěžšímu. Některé kmitají ve spleti atomů, jiné se pohybují na velkou vzdálenost od sebe. Po odraze od jiného atomu se pohybují tak daleko, dokud nenarazí do dalšího. To se děje neustále, bez počátku, protože atomy i prázdno jsou věčné.

Dosavadní poučky stačí podle Epikúra na to, aby člověk pochopil podstatu jsoucna.
Následují méně zásadní poučky.

Světů je nekonečné množství.

• A to podobných našemu světu i od něj odlišných. Atomy se nespotřebovaly ani na jeden nebo omezený počet světů, ani jen na podobné našemu, ani na všechny odlišné.
  "Proto nic nepřekáží tomu, aby byl nekonečný počet světů."
  DL X, 45

  To je další příklad Epikúrovy metodologie - co neodporuje uznaným skutečnostem (v tomto případě nikoli smyslovým vjemům, nýbrž racionálním soudům), to můžeme přijmout za pravdivé.

Vlastnosti atomů

• "... atomy nemají žádnou jinou vlastnost smyslových jevů kromě tvaru, tíže, velikosti a toho, co je nutně spojeno s tvarem. ... atomy se vůbec nemění, protože při rozkladu složených těles musí přece zůstat něco pevného a nerozložitelného, co způsobí změny, ale ne v nejsoucno ani z nejsoucna, nýbrž změny vzniklé většinou přemisťováním a někdy i přibýváním nebo ubýváním atomů. Proto jsou přemisťující se atomy nutně nezničitelné a nemají povahu toho, co se přeměňuje, nýbrž mají své vlastní složení a utváření..."
  DL X, 54

Minima

• Existuje nejmenší část atomu, která už není složena z jiných. Jsou to části mezné (perata; Lucretius - minima). To je jednotka pro míru velikosti atomů. Tyto mezné části se však nemohou seskupovat vlastním pohybem, protože neexistují odloučeně a samostatně.
• To znamená, že atomy mají určitou velikost, která je teoreticky, myšlenkově dělitelná na základní, už nedělitelné jednotky rozlohy. Ty epikúrejci považují za části atomu a vysvětlují jimi jeho tvar a velikost (uspořádání a počet minim).
• V tomto bodě Epikúros modifikoval Démokritovo pojetí atomu.

Pohyb a odchylka atomů - Lucretius

• V dochovaných Epikúrových textech se zmínka o proslulé odchylce nenachází, její výklad podává Lucretius.
• Primární pohyb atomů je dán jejich tíží a směřuje shora dolů (což jsou podle Epikúra pouze relativní pojmy v nekonečném kosmu).
• Protože všechny atomy v prázdnu padají stejně rychle (nic jim v pohybu nebrání), nedocházelo by za předpokladu pouze tohoto pohybu "volným pádem" vůbec k jejich kontaktům a nevznikly by světy ani věci.
• Z toho důvodu Lucretius tvrdí:

  ... kdykoli dolů přímo jsou prázdným prostorem hnány
  prvky svou vlastní tíhou, tu stává se zpravidla téměř
  někde a někdy, že trochu si stranou odbočí z dráhy,
  ovšem jen tolik, že můžeš snad mluviti o změně směru.

• Odchylka je nepředvidatelná (a zřejmě nezapříčiněná) a je využita v etice pro vysvětlení svobodné vůle.