Dějiny filosofie II
E. StoicismusTato helénistická škola získala své jméno podle místa, kde se její zakladatel Zénón z Kitia koncem 4. st. př. procházel a hovořil o filosofii. Byla to Στοά ποικίλη = "pestré, pestře zdobené sloupořadí" - sloupořadí vyzdobené malbami slavného malíře Polygnóta.
Obecná charakteristika
Stoická filosofie představovala nejkomplexnější systém výkladu skutečnosti v rámci celého helénistického myšlení. Tato komplexnost byla založena na předpokladu propojenosti všech rovin skutečnosti, veškerého jsoucna, což vyjadřuje následující úryvek:
Stoikové (...) se pyšnili koherentností své filosofie. Byli přesvědčeni, že vesmír ve svém celku je přístupný racionálnímu
vysvětlení a že je sám racionálně uspořádanou strukturou. Schopnost, jež člověku umožňuje myslet, vytyčovat si záměry a mluvit -
stoikové ji nazývali logos -, je doslova vtělena ve vesmírném celku. Jednotlivá lidská bytost má v jádře své přirozenosti
podíl na vlastnosti, která náleží přírodě v kosmickém smyslu. A protože kosmická příroda v sobě pojímá vše, co existuje, je lidský
jednotlivec částí světa v přesném a nedílném smyslu. Kosmické události a lidské činy nejsou tudíž děje dvou zcela odlišných řádů:
obojí jsou koneckonců stejnou měrou důsledky jedné věci, logu. Jinak řečeno, kosmická příroda čili bůh (oba výrazy ve
stoicismu odkazují k témuž) a člověk jsou k sobě navzájem vztaženi v hloubi svého bytí jako rozumoví činitelé. Jestliže člověk plně
rozpozná dosah tohoto vztahu, bude jednat způsobem, který je zcela ve shodě s lidskou racionalitou na nejvyšším stupni, jejíž
výtečnost zaručuje její dobrovolná shoda s přírodou. Toto stoikové nazývají moudrostí, jež je krokem nad pouhou racionalitu; cílem
lidské existence je úplný soulad mezi vlastními postoji a činy člověka a skutečným chodem událostí. Přírodní filosofie a logika
mají pro tento cíl základní význam a jsou s ním úzce spjaty. Aby člověk mohl žít ve shodě s přírodou, musí vědět, která fakta jsou
pravdivá, v čem spočívá jejich pravdivost a v jakém vztahu je jeden pravdivý výrok k druhému výroku. Koherentnost stoicismu je
založena na přesvědčení, že přírodní události se k sobě navzájem mají takovým způsobem, že jimi lze podepřít soubor soudů, které
člověku dovolí rozvrhovat svůj život zcela v jednotě s přírodou čili bohem.
(A. A. Long, Hellénistická filosofie, s. 141-42)
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
