Dějiny filosofie II

Obrázek Zénóna Stoika
Obrázek 'Mučení Órigena'
Obrázek Tomáše Akvinského

sipka a. Vývojové fáze stoicismu a prameny


Stoická škola také prošla nejvýraznějším vývojem, díky kterému lze v jejím působení rozlišit tři fáze.

Starší stoa (4.-3. st. př.)

Jejími představiteli jsou:

Už tito zakladatelé vytvořili celý systém stoické filosofie a nastolili snad všechny problémy, jimiž se během své existence zabývala.

Střední stoa (2.-1. st. př.)

První z nich uvedl kolem r. 144 př. stoickou filosofii do Říma, kde se posléze uchytila a rozvíjela (viz třetí fázi). Naopak Cicero navštívil Rhodos a poslouchal tam Poseidóniovy přednášky (Poseidónios se posléze právě na Rhodu usídlil.)
Zároveň došlo k určitým myšlenkovým posunům oproti starší fázi - zmírňovaly se mravní ideály, Panaitios se přikláněl k přesvědčení o věčnosti světa, oba zdůrazňovali existenci člověka v rámci kosmu, a překračovali tak důraz starší stoy na člověka samotného, jakoby izolovaného.

Mladší stoa (1.-2. st.)

Tito mužové žili už výhradně na území římské říše a věnovali se především etickým tématům. Právě praktické otázky po správném způsobu života totiž zajímaly Římany mnohem více než teorie, např. logika.

 

Prameny

Nedochoval se žádný z raných stoických textů kromě Kleanthova Hymnu na Dia. Moderní bádání však dokázalo většinu systému rekonstruovat ze sekundárních zdrojů:

Výsledkem jsou Stoicorum veterum fragmenta (SVF), vyd. Hans von Arnim; výbor Zlomky starých stoikov, přel. M. Okál, Bratislava 1984.

Naopak se dochovala díla s myšlenkami všech tří uvedených představitelů poslední fáze stoicismu (viz české překlady v oddíle A. Prameny a literatura).

nahoru
© Powered by Ondřej Škrabal
Autor publikace: PhDr. Josef Petrželka, Ph.D.

Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Logolink – ESF, MŠMT, OP VK, MU