Dějiny filosofie II
C. Skepse|
|
Vzhledem k uvedeným skutečnostem - a také vzhledem k relativně nedogmatickému charakteru Pyrrhónovy filosofie - se nám o jeho myšlení dochovalo velmi málo informací. Ústřední bod pyrrhónské skepse představují následující tři otázky:
- Jaké jsou podstaty věcí?
- Jaké stanovisko k nim máme zaujmout?
- Co nám z toho vzejde?
Otázky a odpovědi - zaznamenané Tímónem - jsou dochovány až u křesťanského autora (dokonce biskupa) Eusebia z Kaisareie, který žil asi v letech 260 - 340. Zprávu o Pyrrhónovi najdeme v jeho díle Praeparatio evangelica = "Evangelijní příprava".
| Otázky v dochovaném kontextu a gramatickou a filosofickou analýzu především odpovědi na první otázku podává Andrej Kalaš v článku |
|
"Dvojaká interpretácia Pyrrhónovej tézy ou mallon ('nie skôr')."
(text je umístěn na serveru MU s laskavým svolením autora). |
Na uvedené otázky podává Pyrrhón následující odpovědi:
Ad 1.) Podstatu věcí nepoznáváme, lze o nich říci opačné soudy.
První odpovědí se Pyrrhón staví proti obecnému řeckému předpokladu, že svět je možno pravdivě poznat. Pyrrhónova kritika noetického optimismu směřuje především proti stoicismu a epikúreismu. Obě tyto školy považovaly za základ poznání smyslové vnímání - za určitých okolností některé smyslové vjemy podávají adekvátní údaje o předmětech.
To Pyrrhón popírá. My máme k dispozici pouze smyslové údaje, nikoli poznání věci samotné. Nemáme k ní přístup, abychom mohli ověřit, jestli naše smyslové vjemy jí odpovídají. Proto o nějaké věci "x" můžeme tvrdit, že se nám jeví s vlastností "y", ale nemůžeme říci, že "x" je "y".
Např. med se mi zdá sladký, růže se mi jeví červená,
nikoli
med je sladký, růže je červená.
Věci se totiž různým lidem i jednomu člověku samotnému jeví různě, a nelze rozhodnout, který z jevů odpovídá samotné věci.
Ad 2.) Proto se máme zdržet úsudku o věcech.
O předmětu samotném tedy nemůžeme, a proto nemáme tvrdit, že je takový nebo takový. Máme připustit obě možnosti - že předmět danou vlastnost má i že ji nemá. O předmětech "o sobě" nemůžeme říci nic jistého.
To platí i pro mravní oblast, protože je zřejmé, že za dobro považují různí filosofové různé věci. Proto se zdá, že tatáž věc je považována za dobrou i za špatnou (např. slast - Epikúros x Antisthenés), a rovnocenné argumenty na obou stranách znemožňují otázku rozřešit.
Ad 3.) To nám přinese blaženost, která spočívá v neochvějnosti a necitlivosti (ἀπάθεια).
("Necitlivostí" se zde rozumí záměrné a žádoucí odolávání vnějším podnětům - např. bolesti nebo fyzické interakci - bez citového či emocioálního projevu. Jedná se tedy o vlastnost člověka, který záměrně nevykazuje citlivost na vnější podněty.)
| Jak může ἐποχή podle Pyrrhóna vést k εὐδαιμονία a proč k ní podle jeho kritiků vést nemůže, se dočtete ve studii bratislavského kolegy Andreje Kalaše |
|
"Pyrrhón z Elidy: Umenie (šťastne) žiť bez hodnôt?"
(text je umístěn na serveru MU s laskavým svolením autora). |
Zdržení se soudu nás chrání před zmatkem z protichůdných názorů na podstatné věci - přirozenost bohů nebo dobra. Nejsme nuceni - a naopak nemáme se o to ani pokoušet - rozhodnout, který z těchto názorů je pravdivý. Nemusíme se tedy trápit hledáním odpovědí, zdůvodňováním, obhajobou...
Skeptické argumenty nebyly namířeny proti jistotám každodenního života, jak by snad mohly naznačovat anekdoty o Pyrrhónovi. Jejich intence byla filosofická - polemika s jinými školami, které si neoprávněně nárokovaly jisté vědění o podstatě věcí, světa, dobra či bohů.
| Dokladem může být následující text, v němž Andrej Kalaš poukazuje na akademickou (tj. skeptickou) kritiku stoického pojmu κατάληψις |
| "Stoicko-akademická polemika o poznaní"
(text je umístěn na serveru MU s laskavým svolením autora). |
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
