• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Skeptikové poukazovali na problematické kroky, postupy či charakteristiky našeho poznávacího procesu. Pozdější následovníci Pyrrhóna tyto kritické body shrnuli a seřadili do tzv. tropů ("cesta, způsob argumentace"). První soupis takových tropů pochází od Ainesidéma:

Ainesidémos z Alexandrie (1. st. př.) - deset tropů

1. Relativita poznání vzhledem k biologickému druhu;
2. relativita poznání vzhledem k individuální lidské přirozenosti;
3. každý smysl poznává různé kvality, smysly jsou nesrovnatelné - jaká pak je věc samotná?
4. aktuální stav (zdraví - nemoc, radost - zármutek) ovlivňuje to, jak se nám věci jeví;
5. kulturní rozdíly způsobují rozdílnost mravních názorů;
6. směšování a spojování - nikdy nevnímáme předmět izolovaně od okolí;
7. klamy perspektivy - vnímané věci se jeví různě podle své polohy v prostoru;
8. věci na nás působí jinak v malém množství, jinak ve velkém;
9. hodnocení jevů podle jejich výskytu - déšť na poušti je chápán jako něco zvláštního;
10. pojmy "větší", "lehké", "horní", "pravé" jsou pojmy vztahové, neříkají nic o věci samotné, nýbrž pouze o jejím vztahu k protikladu (menší, těžké, dolní, levé).

Skeptikové proto zdůrazňovali právě to, jak se věci jeví, a neříkali nic o jejich podstatě. Kritériem pravdy pro ně byl zjev věci, a ten nám podává smyslový vjem - takže kritérium poznání je ve smyslech.

"My uznáváme zjevy, nikoli však, že jsou věci skutečně takové. Cítíme též, že oheň pálí, zdržujeme se však úsudku o tom, zda je pálení jeho přirozeností. Vidíme též, že se někdo pohybuje a že hyne, nevíme však, jak se to děje. Stavíme se tedy jen proti tomu neznámému, co se jako skutečné staví vedle zjevů."

Ainesidémovy tropy souvisejí především se smyslovým vnímáním nebo vůbec se získáváním dat. Jiný skeptik se zaměřil na argumenty proti deduktivním postupům, tj. rozumovému vyvozování poznatků:

Agrippa (1. st.) - pět tropů

Následující tři z nich poukazují právě na pochybnosti spjaté s dokazováním a zdůvodňováním.

• Každé zdůvodnění nějaké věci musí být samo zdůvodněno a tak až do nekonečna.
• Filosofové se proto neprávem zastavovali na hypotetických předpokladech, aby unikli důkazovému regresu ad infinitum.
• Úsudek v kruhu - důkaz se opírá o předpoklady, které jsou podepřeny zase tím, co má být dokázáno.