• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

(Novo)platónská filosofie zaujala Augustina především svým ústředním motivem - přesvědčením o existenci odloučených nemateriálních vzorů smyslových věcí, idejí. Rozlišení vyššího světa duchovního a jeho odrazu, světa smyslově vnímatelného se u Augustina stejně jako už u Platóna projevilo jak v rovině ontologické či kosmologické, tak v rovině epistemologické či psychologické:

Bůh - ideje - svět

• Při tvorbě světa vycházel Bůh ze vzorů - idejí, které byly v jeho mysli. Ideje tedy představují Boží rozum (logos), podle nějž byl svět stvořen.
• Ideje se tím ze samostatných a neměnných principů přeměnily ve věčné myšlenky Boha-tvůrce. Jsou nutně neměnné a věčné, protože takové jsou atributy i Boha samého.
• Stvořené věci jsou obtížené látkou, a proto blízké nebytí, a jako takové představují jen velmi nedokonalé kopiemi idejí.

Ideje - pravda - duše

• Existence duchovní skutečnosti, jež je neměnná, je zároveň zárukou existence trvalé, věčné pravdy.
• Tu pochopitelně nelze poznat smysly, nýbrž jedině myšlením, rozumovou částí duše. Proto k poznání vede cesta uzavření se do sebe.
• Tak Augustinus dospívá k triádě Bůh - ideje - (lidská) duše, jež je také inspirována novoplatónskou triádou hypostazí.
• Úkolem člověka je poznávat pravou skutečnost, tedy ideje. Poznání smyslového světa - ale také tělesný život samotný - je nepodstatné.