• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Bůh tedy není příčinou žádného zla, nýbrž zlé nebo spíše nedokonalé činy pocházejí od člověka. Má-li být takto člověk takto hnán k zodpovědnosti, musí Augustinus předpokládat, že chyb se dopouští ze své - tedy svobodné - vůle.

Vzhledem k absolutnosti Boha a jeho neustálému působení a zvláště v souvislosti s Augustinovým přesvědčením o božské prozřetelnosti a jejím předvídání a ještě více v souvislosti s myšlenkou predestinace ("předurčení") se však naléhavě vnucuje otázka: Je člověk skutečně obdařen svobodnou vůlí? Augustinus rozhodně obhajuje kladnou odpověď, ovšem jeho důkazy nejsou zcela přesvědčivé.

Předvídání a svobodná vůle

V souvislosti s předvídáním a svobodnou vůli Augustinus polemizuje (ve spise O Boží obci) s Ciceronem, který tvrdí:

1. jestliže Bůh předvídá všechny události, pak všechny události se dějí podle pevného, příčinného řádu,
2. dále jestliže všechno se děje podle pevného příčinného řádu, pak nic nezávisí na nás a svobodná vůle je vyloučena.
3. Jestliže dodáme, že Bůh skutečně předvídá všechny události, což Augustinus tvrdí, můžeme dojít k závěru, že
4. nic nezávisí na nás a není žádná svobodná vůle.

Augustinus tento závěr odmítá následujícími důvody: Do řádu příčin patří i naše vůle samotné (O Boží obci V.9) a je nutné, že když chceme, chceme svou svobodnou vůlí (V.10). Kromě toho Bůh předvídá i ty věci, které my chceme udělat ze své svobodné vůle. Proto premisa (2) je nepravdivá a Boží předvídání je spíše potvrzením svobodné vůle než jejím ohrožením.

Předvídání lze chápat dvojím způsobem:

1. Bůh zapříčiňuje všechno, co předvídá, včetně svobodné volby člověka.
2. Člověk nehřeší proto, že Bůh předvídal, že zhřeší (O Boží obci V.10). Tj. předvídání volby není její příčinou.

Pokud nebude možné obě tvrzení smířit, dal by Augustinu jednoznačně přednost tvrzení (B), které ve svých spisech opakovaně zdůrazňuje. Faktem božského předvídání všech událostí tedy svobodná vůle není ohrožena.

Predestinace a svobodná vůle

Větší problém však vzniká v souvislosti s Augustinovým pojetím milosti a predestinace. Ve svých dílech zastává následující čtyři tvrzení:

1. Lidská vůle je zkažena kvůli Adamovu dědičnému hříchu.
   (Augustinus zdůrazňoval zásadní vliv dědičného hříchu, a tím i význam Kristova příchodu, smrti a zmrtvýchvstání pro možnost lidské spásy a následně i boží milosti pro dosažení spásy - hájil pozici sola gratia. V této otázce polemizoval s irským mnichem Pelagiem a jeho stoupenci. Ti stručně řečeno tvrdili, že člověk má i nadále neporušené schopnosti k tomu, aby si sám zasloužil spásu, a že význam Kristova příchodu spočívá v tom, že ukazuje člověku příklad správného a spásyhodného života.
   Augustinus dosáhl toho, že pelagianismus byl prohlášen za herezi.)
2. Lidská vůle dokáže jednat spravedlivě pouze s pomocí milosti boží, tedy nikoli sama od sebe.
3. Pokud naše vůle není svobodná, nemůžeme být oprávněně trestáni za volbu špatných činů.
4. Bůh předvídal, kdo z lidí bude volit spravedlivé jednání a stane se svatým, a také je k tomu predestinoval nebo předem ustanovil, aby tak činili.

Predestinace je tedy něco víc než předvídání (jak naznačuje bod 4.) a vzhledem k ní je mnohem obtížnější svobodu lidské vůle obhájit. Augustinus sám však věnoval více úsilí obhajobě svobodné vůle ve vztahu k předvídání než ve vztahu k predestinaci.