• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Bylo nevyhnutné, aby se i Augustinus věnoval otázce, jež byla pro období patristiky velmi naléhavá a zásadní - otázce poměru víry k rozumu a filosofii. Jak jsme už viděli v oddíle D., pro Augustina - zvláště v mladém věku - bylo křesťanství pravou filosofií. Dokonce připouštěl, že Boha lze úplně poznat čistě filosofickými prostředky. Ovšem také jsme zmínili, že s postupem věku se jeho důvěra v rozumové schopnosti snižovala a převahu získávala autorita Písma.

Zaujaly jej především spisy "platóniků" (tj. v naší terminologii "novoplatóniků"), v nichž mu chybělo ve srovnání s křesťanským poselstvím jediné - jméno Ježíše Krista a jeho role v procesu hledání lidského cíle.

Zároveň však - a více v pozdějším věku - trval na tom, že filosofie samotná nemá ke křesťanským pravdám co dodat. Platónik (ať je sebevětším filosofem) tedy ví pouze část toho, co ví každý (i ten nejprostší a nejméně vzdělaný) křesťan. Samotná víra dostačuje ke spáse, samotná (řecká) filosofie nikoli. Filosofie ovšem může být člověku užitečná, pokud správně plní svůj účel, jinak se naopak stává pro křesťana nebezpečím.

Aby filosofie splnila svůj účel, je třeba vyjít od víry.

• Víra pro Augustina znamená "myšlení se souhlasem". Jedná se o takový druh myšlení, kdy přijmeme určité tvrzení bez osobní zkušenosti (např. skrze smyslové vnímání). Jde o to, že někomu či něčemu důvěřujeme - což je v reálném životě zcela nezbytný prvek.
  • Striktně vzato už zde přece jen hraje určitou roli i naše posuzování a rozhodování - rozhodujeme se totiž, která autorita je důvěryhodná, komu budeme věřit. V tomto smyslu rozum, nahlédnutí předchází víře.
• Víru je ale třeba dále pěstovat a posilovat promýšlením jejího obsahu za pomoci rozumu. To vyjadřuje charakteristická Augustinova formule věř, abys rozuměl. Její význam osvětluje citát z jednoho Augustinova dopisu, který rozumovému zkoumání připisuje cíl "nahlédnout ve světle rozumu to, co již pevně zastáváš skrze víru".

Rozum tedy jen osvětluje to, čemu věříme. Jeho úkolem není nezávislé potvrzení obsahu víry (jako tomu bude u Anselma), natož jeho kritické posouzení. Proto lze shrnout, že Augustinus filosofii a rozum nezavrhuje a neodmítá, naopak je vřazuje do života křesťana, ovšem také je jednoznačně podřizuje víře.
Rozum je méně významný než víra.