• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Problematice proměny, dění se filosofie věnovala od svých počátků. Nejpozději u Platóna a Aristotela si výslovně položila otázku po nejobecnější charakteristice veškerého pohybu a dění - po časové následnosti a po čase samotném.

Pro Augustina bylo inspirací a také předmětem polemiky především Aristotelovo pojetí času. Při vlastní odpovědi na otázku po podstatě času předkládá dva úhly pohledy, jež mohou být označeny jako "kosmologický" a "psychologický".
Kromě toho vnáší do problematiky další termín, úzce spjatý s křesťanskou představou Boha, totiž termín "věčnost".

Kosmologické pojetí času

Augustinus odmítá aristotelské spojování času s pohybem těles (především nebeských těles), neboť i ta byla stvořena Bohem a jsou jím ovládána (Bůh zastavil slunce, aby Jozue vyhrál bitvu). Čas je mírou pohybu a změn, které jsou vlastní všem "stvořeným" věcem. Proto čas neexistoval před stvořením světa, ale Bůh jej vytvořil zároveň s věcmi jako míru jejich změny.

Psychologické pojetí času

K tomu se Augustinus dostává při úvaze vztahu minulého, přítomného a budoucího. Dochází k závěru, že skutečně existuje pouze přítomné, zatímco minulé závisí na přítomném skrze lidskou paměť a budoucí existuje jen v naději.
Augustinus tedy analyzuje momenty času z hlediska jejich lidského prožívání a výsledkem je tvrzení, že měřítkem času je lidský duch.

Čas a věčnost

Proti lidskému prožitku času a jeho plynutí stojí boží věčnost. Pro Boha neexistuje žádné "předtím" ani "potom", neboť ve světě jeho myšlenek-idejí je vše najednou a provždy. V tomto světě všechno existuje jako ustavičné "nyní". Tato statická věčnost patří k božské podstatě (a např. umožňuje vysvětlit božské předvídání při zachování svobody lidské vůle).