• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Kléméns se snažil spojit křesťanství s řeckou filosofií a rehabilitovat ji v očích křesťanů. Je zakladatelem alexandrijské platónsko-křesťanské myšlenkové linie.

• Tento křesťanský platónik zřejmě dospěl ke křesťanství od (platónské) filosofie. Křesťanství spojoval s filosofickým synkretismem své doby - stoická etika, aristotelská logika a zvláště (na rozdíl od Tertulliána) platónská metafyzika.
• Křesťanství pojímal jako možné splynutí Platóna a Starého zákona - v obou podle něj lze najít anticipace Ježíšova učení, a tedy křesťanství je v souladu se židovskou i řeckou filosofickou tradicí.
• Jeho spojení platónismu a křesťanství se rozhodně stavělo proti gnóstickému dualismu a determinismu a zdůrazňovalo naopak svobodnou volbu a odpovědnost jako základ morálních hodnot.
• Jeho hlavní díla jsou: Προτρεπτικός  ("Povzbuzení ke konverzi") - proti polytheismu; Παιδαγωγός - o etiketě a křesťanské morálce - a především Στρωματεῖς ("Rozmanitosti"), v nichž najdeme mnoho informací o starší filosofii.

Filosofie a křesťanská věrouka

Klémentovým cílem je bránit vzdělané křesťany, kteří se nevzdávají filosofie, přestože se hlásí ke křesťanství. Takové spojení se zdá problematické z obou dílčích hledisek:

• Ze strany církve mohla být filosofie podezřelá kvůli gnóstikům, kteří nabízeli "vyšší porozumění" (γνῶσις), jež ovšem nemůže být přístupné laikům, nevzdělaným lidem.
• Naopak ortodoxní křesťané byli přesvědčeni, že ke spáse dostačuje pouhá víra, a že tedy filosofie je nadbytečná, ba je vynálezem ďáblovým.

Kléméns však nachází kompromisní cestu. I ve filosofii obsažena pravda, byť možná v trochu zastřené podobě. Příkladem jsou třeba platónské myšlenky o boží transcendenci, o připodobňování Bohu jakožto úkolu lidské duše a vůbec o významu lidského přesvědčení o boží existenci jsou totiž podle něj nerozlišitelné od myšlenek křesťanských.

Ale "pravdivé", tj. s křesťanstvím se shodující myšlenky obsahuje i stoická filosofie, konkrétně její pojetí emocí a zásadní význam připisovaný ctnostnému životu. Sám Kléméns používá stoickou terminologii při popisu konfliktu mezi rozumem a emocemi, vášněmi:
"Žít podle přírody" znamená poslouchat Stvořitele-λόγος, Důvod všech věcí, který je podle Klémenta Kristem a který je s to tlumit vášně - a při nejvyšším stupni asketické kontemplace je zcela potlačit. Tato stoická bezvášnivost (ἀπάθεια) je totožná s Platónovým "připodobňováním bohu a s také dokonalostí, o níž mluvil Ježíš v Kázání na Hoře.

Kléméns také navázal na starší myšlenku (např. Filóna Alexandrijského), že filosofie připravuje mysl pro teologii, podobně jako svobodná umění ji připravují pro filosofii.

Jak dospívá pohanská filosofie k pravdě?

Klémentova odpověď je následující: všichni lidé, stvoření k Božímu obrazu, mají "společnou mysl", "přirozenou představu" podle stoiků, a díky tomu obecnou intuici pro Boha a pro ctnost a spravedlnost. Schopnost filosofů reflektovat pravdu proto může být připsána cvičení této přirozené vlohy. Kromě toho některé osoby mohly mít zvláštní inspiraci, která je svou podstatou křesťanská.

K otázce se vyjadřovali už starší myslitelé.

• Filón a platónský myslitel Núménios z Apameie (2. st.): Platón dosáhl tolika pravd na základě studia Mojžíšových spisů.
• Kelsos (2. st., protikřesťansky orientovaný myslitel): Nejvznešenější náboženská tradice pochází od původních barbarských lidí nezkažených civilizací.
• Kléméns: Snad se znalostí Kelsova spisu tvrdí, že klasická filosofie byla v náboženských otázkách závislá na starší, ne-řecké tradici. Židům dal Bůh jako zdroj pravdy Starý zákon, Řekům filosofii a oba tyto zdroje směřují k pravdě, která je nejdokonaleji sdělena křesťanům v Novém zákoně.

Jaký význam pro křesťana má víra?

Lze se ptát: Jestliže už filosofické poznání přináší přinejmenším částečné poznání pravdy, jaká role náleží víře?
Pro křesťana je víra nezbytnou podmínkou pokroku v poznání a lásce k Bohu, a to skrze meditaci o vnitřním, symbolickém, významu Písma. Tím může být duše postupně osvobozena od rozptylování vášněmi, což jí umožní vystoupit k mystické vizi Boha.

Víra je tedy nejen důležitá, ale dokonce důležitější a významnější než filosofie. V ideálním případě však budou filosofie a víra dva součinitelé, kteří povedou člověka k Bohu.