• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Augustinus Aurelius, pro křesťany svatý Augustin, patří k nejvýznamnějším křesťanským myslitelům v dějinách. Žádný středověký myslitel až do Tomáše Akvinského neměl takový vliv na následující myšlenkový život a nikdo se netěšil takové autoritě jako právě Augustinus.
Vliv i autorita se zakládaly na šíři jeho díla (podle vlastních slov sepsal 93 spisů) a komplexnosti jeho úvah. Zároveň však jeho myšlenky těžily ze spojení s církevní ortodoxií, o niž se sám zasloužil např. ve sporu s irským mnichem Pelagiem o významu dědičného hříchu (viz oddíl D. f.) nebo v polemice s manicheismem, jež se promítla do jeho pojeti Boha (D. a.) a zla (D. c.).

Augustinovy postoje a pojetí (nábožensko-)filosofických témat závisely na jeho osobním intelektuálním a náboženském vývoji, který zase vycházel z jeho životních osudů. Proto se nejprve musíme seznámit se zásadními událostmi z jeho života. Přitom naznačíme, jak se tyto životní zvraty odrazily v jeho myšlení.

Augustinovy životní a myslitelské osudy

• Pocházel z města Thagaste, které se nacházelo na severovýchodě dnešního Alžírska. To stejně jako místo Augustinova pozdějšího působení a jeho smrti (Hippo Regius) tehdy náleželo k Numidii, římské provincii v severní Africe.
• Zásadní okolností pro jeho myšlenkový vývoj byla skutečnost, že narodil v nábožensky smíšené rodině - jeho otec byl až téměř do smrti naladěn vůči křesťanství nepřátelsky, zatímco matka Monnica se snažila Augustina přivést na pravou, tj. křesťanskou cestu.
• To se však zpočátku nedařilo. Augustinus nebyl pokřtěn a vedl z hlediska křesťanských ideálů velmi bouřlivý život, jehož výsledkem byl mj. nemanželský syn. (Z tohoto mravně uvolněného života se velmi procítěně a kajícně zpovídá ve Vyznáních.)
• Ovšem přitom se Augustinus úspěšně vzdělával v tehdy typických oborech - ve svobodných uměních s důrazem na rétoriku.
• Prvním zásadním zvratem v jeho intelektuálním životě (přibližně v 15 letech) byla četba Ciceronova nedochovaného dialogu Hortensius, koncipovaného jako výzva k filosofii. Díky němu se začal nad rétorické vzdělání zabývat hledáním "moudrosti", což pro něj (jako i pro antiku vůbec) představovalo filosofii. Křesťanství také spadalo do takto pojaté filosofie, takže Augustinus mohl tvrdit, že Hortensius jej obrátil na cestu ke křesťanství.
• K němu však dospěl až mnohem později. Po svých studiích Augustinus nejprve sám působil jako učitel rétoriky v Thagaste, Kartágu (dnešní Tunis) a v Římě. Při hledání moudrosti v této době se přiklonil na 9 let k manichejsmu.
• Posléze však narazil na hranice manichejského výkladu skutečnosti, což je přivedlo ke skepticismu, tehdy spojovanému s platónskou Akademií.
• Další rozhodný zvrat nastal poté, co jako učitel rétoriky přesídlil do Milána (384). Zde se totiž setkal s biskupem Ambrožem, který mu z intelektuálního hlediska přijatelně vysvětlil křesťanské pravdy.
• Téměř zároveň (386) se Augustinus seznámil s (novo)platónskou filosofií, která na něj měla ze všech filosofických škol největší vliv díky postulování vyššího a samostatného inteligilního světa (tj. idejí). Považoval ji za velmi blízkou křesťanství.
• K dalším velkým zvratům v Augustinově myšlení už nedošlo, jeho život pokračoval v křesťanském duchu: R. 387 se i se svým synem nechal pokřtít, poté se vzdal světského zaměstnání a vrátil se do rodného města, 391 byl vysvěcen na kněze, o několik let později se stal biskupem ve městě Hippo Regius, jímž zůstal do své smrti.
• Z filosofického hlediska je na tomto období podstatné jen to, že filosofie a rozum v jeho očích postupně ztrácely na významu a důležitosti a do popředí vystupovala stále více víra a autorita Písma.

V následujících oddílech bude podán výklad vybraných problémů, jež mají demonstrovat Augustinovu návaznost na řeckou filosofii nebo naopak jeho originalitu a zároveň představit nejvýznamnější témata jeho myšlení.