• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Bůh a lidský vztah k Bohu představují ústřední a všudypřítomné téma Augustinových úvah. Jeho pojetí Boha se přitom zásadním způsobem liší do bohů řeckých filosofů i - obecněji vzato - od nejvyšších principů postulovanými pohanskou filosofií vůbec.

Absolutní Bůh

• Augustinus pojímá boha jako nemateriální absolutno, postavené proti světu a člověku. Na rozdíl od Plótína ruší všechno, co by mohlo naznačovat jednotu Boha a světa.
• K tomu cíli směřuje i nahrazení emanace nahrazuje kreacionismem. Výsledkem je vyhraněný dualismus Boha a světa.
• Ovšem tento dualismus se liší od manichejského - Bůh je mimopřírodní, nadpřirozené bytí nezávislé na přírodě a člověku, avšak příroda a člověk naopak zcela závisejí na Bohu.
• Křesťanský Bůh tvoří i látku (čtyři živly), a to zároveň s materiálními věcmi. Látka tedy v žádném případě není druhým principem, počátkem vedle Boha!
  Stvořeni byli i nehmotní andělé a lidské duše.
• Bůh je podle Augustina absolutně jednoduchý (byť samozřejmě trojjediný), což znamená, že je totožný se svými atributy - např. s moudrostí a všemohoucností.

Nepoznatelný Bůh

Jelikož je Bůh podle Augustina transcendentní, je také nepřístupný lidskému poznání. Naše slova jej nemohou adekvátně vyjádřit, stvořený svět k Bohu odkazuje, ale nelze v něm Boha najít v jeho vlastní přirozenosti.
Lidská duše se však přesto k Bohu neustále obrací a je s ním ve vztahu (dokladem může být Augustinovo vlastní vyjadřování ve Vyznáních), proto z tohoto hlediska není Bůh natolik "mimo bytí" jako novoplatónské Jedno.

Bůh jako osoba

Boha považuje Augustinus za osobu, zatímco pro novoplatónismus bylo absolutno neosobní jednotou. Bůh stvořil konečný svět i člověka ze své dobrovolné náklonnosti, tedy ze své vůle. (Srov. s příčinou novoplatónské emanace.) Tento Bůh se liší také od slepého Osudu antické filosofie.

Bůh a svět

Augustinus interpretuje začátek Bible (Genesis 1: 1) tak, že Bůh stvořil nebe a zemi z ničeho a stvořil i nezformovanou látku (na rozdíl od Platónova Tímaia), již pak zformoval. Ve Vyznáních XI.5.7 výslovně argumentuje proti možnosti, že by před věcmi existovalo něco, co by nebylo stvořeno Bohem. Všechno, co existuje, existuje jen v závislosti na existenci Boha. Viděno ze strany stvořeného - protože (P1) všechno proměnlivé má začátek a (P2) nebe a země jistě jsou proměnlivé, (Z) stvořil je Bůh.

Bůh svět nejenom stvořil z ničeho, ale také jej udržuje a podporuje, aby nezanikl v nicotě. Pokud by božská síla přestala vládnout tvorům - jejich esence by pominuly a celá přiroda by zanikla. Když stavitel vystaví dům a odejde, jeho dílo zůstává přesto, že on zde už není. Ale univerzum zanikne v okamžiku, jestliže Bůh stáhne svou řídící ruku (De genesi ad litteram IV.12.22) = koncepce nepřetržitého tvoření. To se vztahuje i na člověka, který proto ke své spáse nutně potřebuje Boží milost a předurčení.