• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Život

Narodil se r. 233, zemřel po r. 301. Pocházel z Fénície a jmenoval se "Malchus" = semitsky "král". Když přišel 263 do Říma (předtím studoval filosofii v Athénách), na Plótínův pokyn si jméno pořečtil => Basileus => Porfyrios - podle barvy královského oděvu (πορφύρεος = "nachový, krvavý").

Spisy

Vynikl spíše jako mnohostranný učenec než originální filosof. Napsal přes 70 spisů, v nichž se zabýval i otázkami náboženství, matematiky, astrologie, rétoriky, gramatiky, historie. Psal ovšem i filosofické spisy, a to především komentáře k dílům Platónovým, Aristotelovým, Plótínovým (viz níže), a tím zahájil charakteristickou novoplatónskou filosofickou činnost - právě psaní komentářů.

• Sepsal Život Plótínův a uspořádal a vydal Plótínovy spisy - Enneady.
• Podobně jako Plótínos a Ammonios Sakkas se snažil prokázat jednotu filosofie Platónovy a Aristotelovy: O tom, že jedna je škola Platónova a Aristotelova.
• Z jeho spisů je filosoficky nejvýznamnější Úvod k Aristotelovým Kategoriím, který Boëthios přeložil do latiny. V něm Porfyrios položil otázku, zda jsou obecné pojmy pouhá slova, abstrakta, nebo zda někde reálně existují. Touto otázkou se bude zabývat celý středověk - spor o univerzálie.
  Porfyrios komentoval i další Aristotelovy logické spisy a byl největší logikem novoplatónismu.
• Psal komentáře i k Platónovi a k Plótínovým přednáškám. Právě díky jasnosti jeho výkladu byly Plótínovy spisy ve 4. st. čteny více než Platónovy dialogy.
• Jeho hlavním filosofickým zájmem však byla etika, praktická filosofie.

Porfyrios a křesťanství

Také on byl naladěn proti křesťanství - spis Proti křesťanům o 15 knihách, v nichž podrobil kritice bibli (hlavně Starý zákon). Snad k tomu měl osobní důvody: v pozdním věku se oženil s vdovou Marcellou, aby jí pomohl vychovat její děti. (Zachoval se jeho dopis, v němž Marcellu poučuje o etických otázkách.) O ní víme to, že byla nějakým způsobem obtěžována nebo pronásledována sousedy, kteří se ji snažili odtáhnout od filosofie. Snad to byli křesťané, takže v tom případě by se Porfyrios dostal i do osobního střetu s křesťanstvím.

Spis samotný byl r. 448 na příkaz císaře spálen, protože křesťanští spisovatelé na dílo neustále útočili. Zachovalo se z něj jen několik málo fragmentů, ztraceny jsou i odpovědi křesťanských apologetů. Přesto křesťanští myslitelé (včetně Augustina) uznávali Porfyria pro jeho vzdělanost.

Plótínos a Porfyrios tvoří římskou školu.