• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Iamblichos

• Tato větev novoplatónské filosofie vznikla ve 4. st. Založil ji Porfyriův žák Iamblichos v Apamei.
• Podobně jako Porfyrios se soustředil více na praktickou mystiku a filosofii = jak jednat, aby člověk dosáhl blaženosti.
• Také on psal komentáře k Platónovým dialogům.
• Iamblichos znal i pýthagorejské učení a napsal spis Soustava pýthagorejských názorů, z nějž se některá pojednání zachovala - pramen k pýthagoreismu.
• Dále rozčlenil Plótínovy kategorie Jedna, Ducha a Duše.
• Také on stavěl olympský pantheon proti křesťanskému náboženství a filosoficky jej obhajoval. Úkol člověka určoval právě ve vztahu k těmto bohům - člověk v ně má věřit a stýkat se s nimi. Nejvyšší ctností je absolutní sjednocení s nimi.
  • Proto se zabýval všemi oblastmi styku člověka s bohy: theúrgií (nauka, jak působit na bohy), mantikou, obětováním, modlitbou.

Politické působení novoplatónismu - císař Juliánus

• Iamblichovo učení zapůsobilo na římského císaře Juliána, který právě proto odpadl od křesťanství (křesťané mu proto říkali Apostata = Odpadlík) a pokusil se jako císař v letech 361 - 363 obnovit řecký polytheismus.
• Křesťanství přestalo být vládnoucím náboženstvím, ale křesťany Julián nepronásledoval, pouze je vyloučil ze škol, a tedy z účasti na vědě.
• Psal spisy ovlivněné právě Iamblichem; napsal také spis Proti Galilejským, tj. křesťanům, který církev zničila.
• Kritizoval také představu o dvojí přirozenosti Krista. Křesťany obvinil z atheismu, protože mezi bohem a člověkem nemůže být žádné přímé spojení, a proto nelze zbožšťovat smrtelného člověka.


• R. 363 podnikl vojenskou výpravu do Persie, kde v jedné menší bitvě padl. Křesťané vytvořili legendu, že vrhnul svou krev vytékající z rány k nebi se slovy "Zvítězil jsi, Galilejský!".