• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Od Platónových dob přetrvávala v různých podobách tradice platónského způsobu výkladu světa.

Avšak začátkem 1. st. př. n. l. dochází přímo v rámci této tradice k jakémusi záměrnému návratu k jejím původním zdrojům. Scholarcha platónské Akadémie Antiochos z Askalónu (žil přibližně mezi lety 130-68, studoval u něj Cicero) vyzval k "následování starých", což znamenalo opuštění skeptické akadémické tradice, která začala za Arkesiláova vedení (od 60. let 3. st. př. n. l.). Byly znovu studovány Platónovy dialogy a interpretovány dogmaticky, na rozdíl od předchozích skeptických interpretací. Přední místo mezi nimi zaujal Tímaios, který byl nahlížen jako pýthagorejský spis.
Tím je naznačena souvislost mezi obnoveným platónismem a pýthagoreismem.

Platónismus a pýthagoreismus

Platónské a pýthagorejské myšlení spolu už dříve úzce souviselo a bude souviset i nadále.

• Platón sám se k pýthagorejské tradici hlásil (např. ve Faidónu nebo v Ústavě) a přejal z ní přesvědčení o nesmrtelnosti duše a jejím stěhování a zájem o číselný výklad skutečnosti.
• Aristotelés spatřuje úzké sepětí mezi pýthagorejci a Platónem - viz Met. I, 6.
• Také novoplatónští myslitelé, kteří se hlásili k odkazu Platónovu, se velmi zajímali o Pýthagoru. Dokladem mohou být spisy s totožným názvem Život Pýthagorův od Porfyria a Iamblicha (česky v Pýthagorás ze Samu, Praha 1999).