• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Moderatus z Gad

Za prvního novopýthagorejce lze označit Moderata z Gad. Ve svých Pýthagorejských přednáškách vytvořil systém trojího Jedna:

1. Jedno za jsoucnem;
2. Jedno v říši Idejí, které působí jako božská síla na Dyádu, čímž vzniká látka (skutečně jsoucí a uchopitelné rozumem);
3. Jedno, které má účast v prvních dvou a proniká svět.

Tato triáda předznamenává tři novoplatónské hypostáze - Jedno, Duch, Duše nebo ještě spíše Proklovo triadické členění každé hypostáze.

Numénios z Apameie (asi pol. 2. st.)

• S Numéniem z Apameie (Sýrie) dosáhlo novopýthagorejské myšlení vrcholu. Numénios stavěl Pýthagoru, Sókrata a Platóna na stejnou rovinu a byl v antice považován za pýthagorejce, i když podle našich měřítek je platonikem.
• Také postuloval tři bohy (Dobro nebo Otec - rozumem neuchopitelný; bůh-tvůrce - démiurg z Tímaia; světová duše), avšak v jeho filosofii se prosazuje silný dualismus, připomínající starý pýthagoreismus. Chtěl totiž oddělit Monádu (nejvyšší jednotku), absolutní Dobro, od jakéhokoliv styku s tvůrčí aktivitou a látkou, což jej vedlo k tomu, že Dyádu (dvojitost) postavil na stejnou úroveň, ztotožnil ji s látkou a považoval za princip zla. Její působení může být zmírněno démiurgem jako pramenem dobra.
• Blízko k novopýthagoreismu mají i Galénos a Plútarchos z Apameie.