• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Původ Ducha v Jednom

• Vychází z Jedna emanací (vyzařováním): Jedno, přeplněné bytím, se jakoby přelévá přes vlastní okraj, překračuje svou hranici a vyvolává tak jiné bytí. Není to žádná dodatečná či doplňková aktivita Jedna, nýbrž jemu vlastní činnost, která jej přesahuje a působí v jiném. Podobně zdroj světla vydává světlo - to je jemu vlastní činnost -, ale zároveň jeho světlo přirozeně osvětluje okolí. Oheň hoří, zároveň vydává teplo, které zasahuje do okolí. Je třeba dodat, že na rozdíl od hřejícího ohně nebo světelného zdroje se Jedno emanací nevyčerpává, nemůže se "vyzářit" - Jedno jako příčina není vůbec dotčeno svým příčinným působením.
• Nejde však o vznik Ducha a Duše v čase, protože celý svět (ve své druhové stálosti a kauzální propojenosti) podle Plótína existuje věčně. Proto popis vztahu Jedna a ostatních rovin světa ukazuje spíše jejich závislost a podřízenost než vznik v čase.
• Tyto vztahy jsou dány s nutností, vyvěrají z plnosti bytí nejvyššího Jedna. Při emanaci platí, že vzniklé bytí je vždy nižší úrovně než to, z něhož vzniklo. Duch je tedy nižší než Jedno, Duše nižší než Duch a látka je nejnižší.

Jednota Ducha a Ideje v něm

• Duch je charakterizován větší jednotou než smyslový svět:
  • To je dáno především faktem, že Duch je ne-rozlehlý a ne-časový, a proto uniká mnohosti spojené s prostorem a časem.
  • Dále vztah část - celek v Duchu je takový, že celek je implicitně obsažen v každé části.
  • Dále - na úrovni Ducha není žádná distinkce mezi podmětem a atributem. Existuje intelektuální substance - Duch - a její aktivita - myšlení, jež je totožná s touto substancí.
• Ovšem Duch nazírá sám sebe, a proto obsahuje už i mnohost (subjekt - objekt). Předmětem jeho nazírání jsou imanentní Ideje, které existují právě jako myšlenky Ducha.
• Jednota Ducha však naznačuje, že jeho myšlení je odlišné od obvyklého diskurzívního myšlení: Duch uchopuje své předměty a všechny jejich vztahy ne-časovou intuicí celku, přičemž nepoužívá ani usuzování ani slova. Příčinou jeho myšlení jsou skutečná jsoucna sama (Ideje), jež jsou vzory a příčiny všech ostatních věcí (přírodních jevů i nižších typů lidských myšlenek), kteréžto věci lze označit za nižší projevy idejí.
• Nejvyššími idejemi či rody Plótínova Ducha je 5 rodů z Platónova Sofisty - jsoucno, totožnost, různost, klid a pohyb. Každý z nich je různý od ostatních, ale také předpokládá všechny ostatní a je s nimi propojený. Jako celek vytvářejí Ducha nebo inteligibilní substanci. Ostatní ideje vznikají z nich.