Dějiny filosofie II
|
D. Novoplatónské univerzum|
|
Duše mezi jednotou a mnohostí
- Na třetím stupni se nachází duše, která se má k Duchu jako Duch k Jednu.
- Duše se nezaměřuje na sebe jako Duch, nýbrž nazírá vnější věci.
- Je jí vlastní pohyb, zatímco Jedno a Duch jsou bez pohybu.
- Duše stojí uprostřed mezi božskou jednotou a přírodní mnohostí.
- Patří sice k duchovní přirozenosti a božské oblasti, ale má vztah i k materiálnímu světu.
- Spojuje se v ní nedělitelnost Jedna (každá duše je jednou duší) s dělitelností těla - v každé části těla (prst) můžeme hovořit o části duše. Takže dělení je stav těla, nikoliv duše.
- Dělitelnost je vlastnost smyslových věcí, díky ní mohou být rozptýleny. Nedělitelnost je vlastností Jedna, které je bez částí, nezaujímá žádný prostor a nemá velikost (jinak by bylo dělitelné). Je počátkem všech ostatních věcí.
- Svou dělitelností duše oživuje všechny části těla, všechny části smyslového světa, svou jednotou a nedělitelností je rozumně vede.
Duše celku a individuální duše
Plótínos rozlišuje několik úrovní duše:
- duše ve smyslovém světě
- duše veškerenstva
- duše jednotlivých věcí (všechno má duši)
- Duše jako hypostáze v Duchu.
Oba druhy mají stejný počátek (všechny duše jsou jednou duší, a tedy totožné s Duší-hypostází - Plótínos neustále zdůrazňuje jednotu celého světa), ale existuje rozdíl v dokonalosti a působení.
- Duše světa je dokonalá, vytváří celý smyslový svět podle idejí, které nazírá v Duchu, a řídí jej svými příkazy, aniž by v něm byla obsažena - není tedy spojena s látkou a zůstává v oblasti Ducha. Svět jako celek je dokonalý živočich, protože netouží po ničem mimo sebe (potrava atd.) a nic nepotřebuje, proto se jeho duše nemusí o takové materiální potřeby starat.
- Ostatní duše jsou
dušemi jednotlivých organismů - a musí se starat i o jejich fyziologické potřeby. Plótínos proto dále rozlišuje
podobně jako Aristotelés:
- duši duchovní, rozumovou
- duši vnímavou
- duši vyživovací
- Přednost duše veškerenstva je v tom, že byla těsněji spojena se jsoucny v oblasti Ducha - proto byla více schopna tvořit. Ona vlastně vytvořila jednotlivé organismy, o něž se pak její sestry - jednotlivé duše - starají.
Sestup duší z Ducha do těl
- Sestup do těla a opětné odloučení při tělesné smrti náležejí k přirozenosti duše a ona tento cyklus podstupuje nutně a věčně.
- Duše musí sestoupit do těla, protože k její přirozenosti patří schopnost řídit tělo. Bez vstupu do těla by tato přirozená schopnost nebyla využita a duše by se o ní ani nedozvěděla.
- Přesto už samotný sestup je pro duši trestem a zlem - musí se totiž starat o něco horšího, než je sama.
- Plótínos stejně jako Platón zastává názor, že podle svých zásluh se duši dostává příštího vtělení. Cílem je osvobodit se z tohoto cyklu a vrátit se zpět do duchovního světa k světové duši, k Duchu a nakonec k bohu (tedy opačná cesta vůči postupu emanace) - to se podaří jen vyšší části duše, která přebývá v Duchu.
Žádoucí vztah duše ke smyslovému světu
Proto se nesmí zabývat pouze svým tělem, jinak zapomene na svou duchovní složku a přestane žít duchovně. Ve schopnosti žít spíše v oblasti Ducha se jednotlivé duše liší - rozdíly jsou dány v jejich přirozenosti (každá duše má tytéž mohoucnosti, ale v různé míře).
Jednota duše a individuální duševní život
Jednota všech duší se projevuje v možnosti sdílení a soucítění lidí v bolesti i radosti (také v zaříkávání a magii). Pak ale Plótínos musí vysvětlovat, jak je možné, že jednotlivé duše, které jsou přece jednou duší, mají různé stavy - např. při vnímání.
- Je to proto, že vnímá celek duše+tělo, nikoliv duše samotná, rozdíly tedy pocházejí z rozdílnosti těl.
- Jednota je založena na tom, že existuje jedna jsoucnost duše, která nepatří k žádnému tělu a z níž jsou odvozeny všechny ostatní duše (duše veškerenstva i individuální duše).
- Přitom tato jedna duše se tímto odvozením nijak nemění, zůstává stále jedna a nedělitelná - je totéž v mnohém
(podobně jako vid):
- věda a jednotlivý poznatek, který má souvislosti s ostatními a v mohoucnosti obsahuje celou vědu;
- světlo, které dopadá na zem, osvětluje jednotlivé domy a na nich se dělí, ale přesto je jedno a nerozdělené.
- Tím ale není zrušena individualita duší - Sókratova duše zůstává Sókratovou duší i po oddělení od Sókratova těla. Každá duše je totiž jednou zvláštní působící formou ducha.
- Jednotlivé duše se liší svou činností, podle toho, na co jsou zaměřeny.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
