Dějiny filosofie II

Obrázek Zénóna Stoika
Obrázek 'Mučení Órigena'
Obrázek Tomáše Akvinského

sipka D. Novoplatónské univerzum


sipka a. Jedno, Bůh, Dobro (Ἕν)


Jedno jako princip vší skutečnosti

Na něm závisejí všechny věci. Jedno samo je zcela nezávislé, soběstačné, jednoduché, nesložené a neomezené. Bůh, Jedno, Dobro zakládá další vrstvy jsoucna. Ty všechny z něj vycházejí a bez něj by nemohly existovat. Jsou jenom v té míře, v níž mají účast na Jednom. Všechny vrstvy ovšem jsou věčné, nebyly stvořeny. Nevznikají ze sebe, pouze na sobě závisejí.



Proč je Jedno počátkem jsoucnosti?

Jednota je ústředním pojmem v Plótínově učení: každý stupeň hierarchie má zvláštní typ jednoty s Jedním jako absolutně jednoduchým principem, který je příčinou existence každé jiné jednoty, tedy příčinou všeho ostatního. Být totiž znamená být jednou věcí, být sjednocen, a čím více je něco jednotné, tím více je.

Nejnápadnějším rysem každodenní zkušenosti je pro novoplatónika jednota světa jako celku a jednota individuálních objektů, zvláště živých bytostí v tomto světě. Organizace, pravidelnost a krása, jež jsou ve světě evidentní a vyjadřují jeho jednotu, nemohou být vysvětleny pouze z jeho složek. Jejich jednota musí přicházet odjinud. Jednota ve smyslovém světě není vůbec dokonalá, ale dává mu tolik jsoucnosti, kolik svět má. To platí pro tělesa i pro lidskou duši, která má vyšší stupeň jednoty. Takovým způsobem svět každodenní zkušenosti poukazuje k vyšší úrovni reality - k Jednu - jako svému principu.

Plótínos dospívá ke svému nejvyššímu principu od pozorování smyslového světa, což připomíná výstup ke krásnu samotnému přes jednotlivé stupně tělesné i netělesné krásy v Platónově Symposiu.

Absolutní totožnost Jedna

nahoru
© Powered by Ondřej Škrabal
Autor publikace: PhDr. Josef Petrželka, Ph.D.

Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Logolink – ESF, MŠMT, OP VK, MU