c. Vztah mezi přirozenou a zjevenou teologií |
Z předchozích informací by se mohlo zdát, že přirozená i zjevená teologie se zabývají tímtéž, jen jiným způsobem:
Věci mohou být poznávány různými způsoby, a právě to způsobuje rozdíly mezi vědami. Např. kulatost
země bude přírodovědec tvrdit na základě empirických pozorování, zatímco kosmolog může tentýž závěr učinit na čistě
formálním základě. Proto každá věc může být uchopena filosofií, nakolik je poznatelná světlem přirozeného rozumu, a také
jinou teologií, nakolik je poznatelná světlem božského zjevení.
Z toho však ještě není dostatečně zřejmý význam zjevené (či "filosofické") teologie.
Zjevená teologie co do rozsahu svého předmětu přece jen přirozenou teologii přesahuje, a to o zjevené, samotným rozumem neodhalitelné křesťanské pravdy. Přirozená teologie totiž nemá žádný předmět, který by nemohla zkoumat i teologie zjevená. Předměty přirozené teologie tedy tvoří podmnožinu předmětů teologie zjevené.
Zcela zásadní význam zjevené teologie však spočívá ještě v něčem jiném. Byl už naznačen ve druhém citátu z SPP v předchozím oddíle. Pro člověka je totiž nezbytné, aby byl poučen božským zjevením o takových otázkách o Bohu, které sice lidský rozum sám může vysvětlit, ale jen velmi obtížně, a které přitom jsou zásadní pro jeho spásu:
Smyslem či účelem zjevené teologie tedy není samotné poznání, nýbrž dosažení cíle lidského života. Proto také se soustředí
na otázky Boha a člověka.
Zároveň však samotné porozumění dogmatům a odhalení jejich vzájemné souvislosti (tedy jejich racionální
uchopení) k dosažení tohoto lidského cíle napomáhá.