Dějiny filosofie II
C. Život a spisy|
|
Na jaře 1256 se stal mistrem teologie (tedy asi ve 30 letech), jeho navazující učitelské působení na univerzitě trvalo do konce akademického roku 1258 - 59.
Nejvýznamnějším dílem tohoto období jsou Quaestiones disputatae de veritate (Disputační otázky o pravdě) - první z jeho souborů otázek z disputací. Jde o výsledek učitelské praxe. Mistr totiž musel každý rok vést několik formálně veřejných disputací, a z příprav případně závěrů diskusí pak mohl sestavit spisy na příslušné téma.
Tyto Quaestiones o pravdě obsahují 29 širokých témat jako svědomí, Boží vědění, víra, dobrost, svobodná vůle, lidské emoce a pravda (to je první kvestie - podle toho název). Každá kvéstie je členěna na články (celkem 253) jako základní jednotku díla, přičemž struktura každého z článků reflektuje "scholastickou metodu", která má zdroj v Aristotelových doporučeních v Topikách pro společné dialektické zkoumání (viz oddíl 5. E. a.).
Na teologické fakultě však kromě povinných "disputačních otázek" bylo možno vést také "libovolné
otázky" (quodlibetales quaestiones). Při této příležitosti mistr odpovídal na jakoukoliv otázku
předloženou členy akademického obecenstva. Tyto disputace byly naplánovány dvakrát do roka a evidentně vyžadovaly badatelské
sebevědomí a odvahu.
Tomášovi zřejmě ani jedno nescházelo, protože výzvu k "libovolným otázkám" přijal nejméně pěti případech ze šesti
příležitostí během svého (prvního) působení na pařížské univerzitě. Výsledkem je spis Quaestiones
quodlibetales, který obsahuje témata od otázky, zda duše má být identifikována se svými mohutnostmi, až např. k otázce, zda
zatracení spatří svaté ve slávě.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
