• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Oproti tehdejším zvyklostem se Tomáš jako mistr na pařížskou univerzitu ještě jednou vrátil. Stalo se tak r. 1268 a opět to bylo na pokyn dominikánů. Působil zde do jara 1272, kdy byly přerušeny všechny přednášky na univerzitě kvůli sporu s pařížským biskupem. Dominikáni pak povolali Tomáše zpět do Itálie.
Co bylo důvodem tohoto neobvyklého kroku?

Tomášovo odvelení do Paříže bylo odpovědí řádu na znepokojující hnutí "latinského averroismu" nebo "radikálního aristotelismu" - kolem členů artistické fakulty, kteří byli přitahováni Averroovými interpretacemi Aristotela. Ty totiž překračovaly rámec křesťanského výkladu světa a Tomáš měl obhájit „křesťanskou“ recepci Aristotela i arabské filosofie:

1. V rámci tohoho poslání napsal De unitate intellectus, contra Averroistas, tedy O jednotě rozumu proti averroistům. Ve spise se snažil ukázat, že jejich stanovisko o jediném neosobním činném rozumu (což je averroistická interpretace 5. kap. třetí knihy Aristotelova spisu O duši) odporuje nejenom víře, ale i filosofii a Aristotelovým slovům.
2. Druhou kontroverzní teorií spojenou s averroismem je teze o věčnosti světa. Tomáš připouštěl, že čistě z racionálního hlediska (podle přirozené teologie) je možné, že svět existuje věčně. Nelze dokázat ani to, že svět musel začít, ani to, že naopak nemohl začít – rozumové zkoumání připouští obě alternativy.
   Tvrdil, že pouze zjevení samo (jedná se tedy o tezi zjevené teologie) podle Tomáše poskytuje oporu pro víru, že svět vznikl.
   Tímto problémem se zabýval spis De aeternitate mundi, contra murmurantes (O věčnosti světa proti kverulantům), což je velmi krátké, pro Tomáše netypicky pobouřené shrnutí vlastní pozice.
   "Kverulanty" však zřejmě nemyslel averroisty na fakultě svobodných umění, ale spíše františkánské teology, kteří tvrdili, že dokázali nemožnost věčného světa. Tomáš se tedy nechtěl v tomto případě vzdát aristotelské pozice ve prospěch Augustina, z nějž vycházeli františkáni. Tato skutečnost jej sbližovala s filosofy na fakultě artistické.

V těchto 4 letech Tomáš dále napsal druhou část Summy, devět aristotelských komentářů a komentář k Liber de causis (přitom si jako první uvědomil, že to je kompilace novoplatónského materiálu z Prokla), 16 komentářů biblických a 7 souborů quaestiones disputatae. Vedle toho se ještě pochopitelně aktivně zapojoval do akademických sporů, vyučoval... Jeho myslitelské a tvůrčí schopnosti byly zkrátka jedinečné.