Dějiny filosofie II

Obrázek Zénóna Stoika
Obrázek 'Mučení Órigena'
Obrázek Tomáše Akvinského

sipka E. Metoda a organizace studia


sipka a. Metoda - komentáře a disputace


Komentáře

Středověká filosofická metoda od počátku spočívala v komentování vymezeného a poměrně malého souboru textů autorit a reflexe kanonického celku děl, která byla jejich texty vyvolána. Ve věku univerzit měli filosofové k dispozici mnohem širší soubor textů, ale práce s nimi spočívala stále v dialogu.

Disputace

V univerzitním prostředí se nejtypičtějším nástrojem stala disputace. Disputace představuje specificky filosofický nebo teologický způsob diskuse a vytváří strukturu pro informované a racionální posouzení vymezené otázky:

  1. Stručné vymezení daného problému, nejčastěji ve formě otázky vyžadující odpověď "ano" nebo "ne".
  2. Dva soubory předběžných argumentů, které podporují obě odpovědi na otázku.
  3. Řešení otázky, v němž mistr přednáší a obhajuje svou vlastní pozici; přitom vytváří podstatná rozlišení ve sporných bodech a vypracovává teoretickou bázi pro svou odpověď.
  4. Soubor odpovědí na předběžné argumenty, které jsou v rozporu s mistrovým vlastním pohledem.

Akademičtí filosofové vedli disputace ve svých třídách a při širokých univerzitních slyšeních. Stejnou formu používali pro své spisy (viz Summa theologická). Protože disputace převažovala v pozdní středověké filosofii, byla chápána jako ztělesnění "scholastické metody".

Příklad disputace

Tomáš Akvinský, Summa theologická I 1, 1 (text převzat z http://krystal.op.cz/sth/sth.php):

Ad i.
1. Zda mimo filozofické předměty musí být ještě jiná nauka.

Ad ii.
I ot. 1 čl. 1 arg. 1
Při první se postupuje takto: Zdá se, že není třeba, aby mimo filozofické předměty byla ještě nauka jiná. Člověk totiž nemá usilovat o to, co je nad rozum, podle onoho Eccli. 22: "Nevyhledávej, co je nad tebe". Ale filozofické nauky dostatečně pojednávají o tom, co je podřízeno rozumu. Zdá se tedy zbytečné, mít jinou nauku mimo filozofické předměty.

I ot. 1 čl. 1 arg. 2
Mimo to, nauka může být toliko o jsoucnu: neboť předmětem vědění je toliko pravdivo, jež je totožné se jsoucnem. Ale filozofické předměty pojednávají o všech částech jsoucna i o Bohu; pročež jedna část filozofie se nazývá teologii čili božskou vědou, jak je patrné z Filozofa v 6. Metaf. Nebylo tedy třeba, aby se tvořila nebo byla jiná nauka mimo filozofické předměty.

I ot. 1 čl. 1 protiarg.
Avšak proti je, co se praví ve 2. Tim. 3: "Veškeré božsky vnuknuté Písmo je užitečné k učení, dokazování, kárání a vzdělávání ke spravedlnosti". Avšak božsky vnuknuté Písmo nepatří do filozofických předmětů, vynalezených lidským rozumem. Je tedy užitečné, aby mimo filozofické předměty byla jiná věda, vnuknutá božsky.

Ad iii.
I ot. 1 čl. 1 odp.
Odpovídám: Musí se říci, že k lidské spáse bylo třeba, aby byla nějaká nauka podle Božího zjevení mimo filozofické předměty, které se vynalézají lidským rozumem. A to předně proto, že člověk je od Boha zařízen k nějakému cíli, který přesahuje pochopení rozumu, podle onoho Isai. 64: "Oko nevidělo, Bože, mimo tvé, co jsi připravil milujícím tebe". Avšak cíl musí být napřed znám lidem, kteří své myšlenky a skutky mají řídit k cíli. Proto bylo nutné ke spáse člověka, aby Božím zjevením poznal některé věci, které jsou nad lidský rozum.

Člověk musel být poučen zjevením Božím také o tom, co lidský rozum může o Bohu vypátrat. Neboť pravdy o Bohu, rozumem vypátrané, dostalo by se člověku málokterému a po dlouhé době a s přimísením omylů. A přece na poznání té pravdy závisí celá spása člověka, jež je v Bohu. Aby tedy lidé dosáhli spásy obecněji a bezpečněji, bylo nutné, aby o božském byli poučeni Božím zjevením.
Bylo tedy nutné, aby mimo filozofické předměty, které se vynalézají lidským rozumem, byla posvátná nauka ze zjevení.

Ad iv.
I ot. 1 čl. 1 k 1
K prvnímu se tedy musí říci, že, ačkoli člověk nemá rozumem vyhledávat, co je nad lidské poznání, musí to přece přijmout věrou, když bylo Bohem zjeveno. Proto se tamtéž pokračuje: "Velmi mnoho nad mysl člověka ti bylo ukázáno". A v tom záleží posvátná nauka.

I ot. 1 čl. 1 k 2
Ke druhému se musí říci, že různý ráz předmětu poznání působí různost věd. Neboť tutéž větu dokazuje hvězdář a přírodozpytec, na příklad, že země je kulatá. Avšak hvězdář prostředky matematickými čili ze hmoty vyvozenými, kdežto přírodozpytec pomocí toho co vidí na hmotě. Nic tedy nepřekáží, aby o těchže věcech, o nichž pojednávají filozofické předměty, protože jsou poznatelné světlem přirozeného rozumu, pojednávala ještě jiná věda, pokud se poznávají světlem Božího zjevení. Tedy teologie, jež náleží ku posvátné nauce, se druhově liší od oné teologie, která je částí filozofie.

nahoru
© Powered by Ondřej Škrabal
Autor publikace: PhDr. Josef Petrželka, Ph.D.

Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Logolink – ESF, MŠMT, OP VK, MU