Dějiny filosofie II
|
C. Pseudo-Dionýsios Areopagítés|
|
Při úvaze o poznání Boha Pseudo-Dionýsios posuzuje dva zásadní způsoby poznání. Kritériem jejich odlišení je vlastně zodpovězení otázky, nakolik je Bůh našemu materiálnímu světu transcendentní.
Pozitivní (katafatická) teologie
"Pozitivní teologií" se myslí takové poznání Boha, které mu přímo připisuje určité predikáty, vlastnosti.
Takový přístup vychází z tohoto světa a z predikátů, které lze v tomto světě připisovat věcem. Z nich ty nejdokonalejší jako světlo, život, láska, krása, dobro, moudrost, všemohoucnost pak připisujeme Bohu, který je tvůrcem světa, a proto všechno stvořené je jeho obrazem, symbolem. Pouze je třeba očistit tyto symboly od jejich spojení s látkou. Z těchto atributů zdůrazňuje autor především Jednotu Boha, čímž poněkud podceňuje dogma o trojjedinosti boží podstaty.
Ovšem tato pozitivní teologie je nevhodný způsob postižení Boha, protože atributy popisující přírodu nejsou adekvátní pro bytost, která je mimopřírodním bytím. Proto by spíše přicházely do úvahy predikáty jako nadživé, nadkrásno, naddobro, nadpodstata, nadjsoucí (ὑπερούσιος) - tedy překonání toho, co připisujeme tomuto světu. Ovšem tyto atributy už určitým způsobem vyjadřují negaci, takže se zdá, že "negativní" popis je pro pochopení Boha přiměřenější.
Negativní (apofatická) teologie
Z předchozího textu je zřejmé, že "negativní teologie" bude říkat jen to, co Bůh není. Tím vyjadřuje jeho neuchopitelnost pro naše poznávací schopnosti.
Bůh nemá žádné vlastnosti, neboť je nadpřirozený. Tuto myšlenku najdeme už u novoplatóniků - Jedno překračuje všechno konkrétní bytí. Proto negativní teologie upírá Bohu jakékoli vlastnosti pozorovatelné a myslitelné ve světě, neboť Bůh není ani vzdáleně podoben žádnému ze světských jsoucen. V negativní teologii je tedy Bůh "bezejmenný". Je nedostupný lidským smyslům i lidskému rozumu, přesahuje všechno vnímání i myšlení. Nelze o něm říct, že je "spravedlivý", "skutečný" nebo "jsoucí", protože to jsou predikáty ze světa zkušenosti. Tyto pojmy odvozujeme z věcí, kterým Bůh dal skutečné bytí - a právě proto není možné, aby on sám byl (existoval) stejným způsobem.
Z toho důvodu Pseudo-Dionýsios zdůrazňuje nevyslovitelnost Boha, tajemnost "boží temnoty", nedosažitelnost světla, neviditelného "vzhledem k přílišné jasnosti". Nepoznatelnost Boha je třeba chápat jako vrchol jeho pochopení.
"Mystická teologie" pak neguje i samu negaci: Bůh přesahuje každou lidskou výpověď, ať pozitivní nebo negativní. Boha může člověk poznat jen tehdy, pokud poznání překoná rozum a danost - jen tak může dospět k počátku, který všechno dané zakládá a sám přesahuje. Tento závěr negativní (mystické) teologie má blízko k novoplatónské extázi.
Úprava této publikace je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
