Absolventi programu filozofie mohou nalézat standardní zaměstnání v nejrůznějších oblastech lidských činností. Stejně tak se mohou pokusit nabízet služby a činnosti méně obvyklé nebo dosud ještě neexistující. Kupříkladu víme, že filozof jménem Jakov (jehož život popisuje kniha ruského spisovatele Pavla Gelmana s názvem Pravidla filozofa Jakova, v německém překladu vydalo ciconia ciconia Verlag 2021) psal dialogy do pornofilmů a pokoušel se do nich nenásilně zakomponovat myšlenky získané četbou Platóna. Další inspiraci pro neobvyklé, ale rovněž tvůrčí zaměstnání pro filozofa poskytl jeden z předků Iona Tichého, neohrožené, meziplanetární a intergalaktické dřívější varianty Indiana Jonese někdejších zemí RVHP a Varšavské smlouvy, osoby, která má vesmír procestovaný tam i zpět. Ion Tichý se ve svých Hvězdných denících I zmiňuje o svém předkovi, který se na sklonku svého života stal dopisovačem a přepisovačem závěrů k literárním dílům a dramatům. Co to obnáší? Vychází vstříc poptávce čtenářů románů a diváků divadelních her. Na přání (tedy na honorovanou zakázku) vyhotoví jiné rozuzlení, odlišný epilog či závěr románu nebo divadelní hry dle přání zadavatele. Učiní tak ovšem s dokonalou znalostí příslušného díla. Nastuduje a ovládne styl autora, osvojí si celkové literární nebo divadelní klima příslušného textu. V dochovaném rodinném archivu Tichých jsou (alespoň dle Lema) uchovány dvě verze závěru Othella. V první hyne rukama Desdemony Othello a ve druhé nezemře nikdo, respektive všichni, ale až přijde čas. Desdemona, Othello a Jago žijí pospolu šťastně až do smrti. Archiv vydal rovněž variaci na první část Božské komedie, tedy na Peklo. Byla upraveno tak, aby se v textu hovořilo o utrpení a mukách zcela konkrétních osob dle zadavatelova přání. Z komplexního zpracování textů v archivu je zřejmé, že statisticky převažují přepracování textů, která šťastné konce proměňují spíše do tragického finále. Ti, kdo mohli financovat své literární choutky, volili mnohem častěji takové úpravy a variace, v nichž jsou ctnosti zdolány neřestmi a dobro přemoženo zlem. Zůstává otázkou, co má blíže k próze života. Zda autorské verze či variace vyhotovené na přání čtenáře/zadavatele. Kdyby toto tvůrčí povolání převzal filozof, který by citlivě reagoval na přání čtenářů, pak by se Odysseus nemusel vrátit za Penelopou, Spřízněni volbou by všichni šťastně žili v citovém naplnění ve venkovském zámku a Charlottin chlapec by se naučil plavat, Pátek by si pochutnal na pečeném Robinsonovi, bezejmenný úředník ze Zápisků z podzemí by žil ve slunném bytě s terasou v pátém patře, horoval by pro ideu pokroku a idylický Bullerbyn by v závěru tiše lehl popelem.
Nejsou z této perspektivy nakonec dějiny filozofie neustálým přepracováváním závěrů a zápletek příběhů, které předložili Řekové? Neprobíhá neustálé přepisování základních témat na podnět pozdějších nespokojených čtenářů, jejichž představy o rozuzlení životních dějů a procesů jsou jiné? Nevstupuje do děje potměšilý čtenář filozofických děl, který si přeje, aby některé z filozofických Bullerbynů občas lehly popelem a Desdemona převzala ve vztahu iniciativu? Před mnoha lety byl vysílán nikterak náročný seriál z prostředí nyní mediálně oblíbené gastronomie s názvem Rozpaky kuchaře Svatopluka (rež. František Filip 1984). V jeho průběhu měli diváci možnost v každém dílu rozhodnout ve vybraných vypjatých chvílích rozhodování o postupu dalšího děje. Ovšem pouze ze dvou variant. Samotné Rozpaky byly méně sofistikovanou variací na dřívější myšlenku experimentální komedie s názvem Kinoautomat: Člověk a jeho dům (rež. Radúz Činčera, Ján Roháč a Vladimír Svitáček, 1967). V ní je výběr jednotlivých prekérních situací a jejich pokračování rovněž na divácích, kteří další děj mohli při sledování ovlivnit hlasováním s pomocí příslušného tlačítka typu „Tudy“ nebo „Jinudy“. Filozof by mohl díky znalostem alternativ a variací řeckých příběhů vtělených do dosavadních dějin filozofie nabídnout pro své zákazníky mnohem širší portfolio přepisů i dopisů a nebyl by omezován hlasováním pro možnost z omezeného výběru, ale toliko svojí imaginací a podrobnou znalostí upravovaného díla. Časem by mohl dostat i zakázky na přepsání vyústění K věčnému míru, některé z Kantových Kritik, epilogu Hegelových Základů filozofie práva a Komunistický manifest by dostal konzervativní švih, díky němuž by filozofové neměli svět měnit, ale uchovat jej. Kdo ví, zda by se z této původně umělecky provozované transkripční činnosti po čase nevytvořila další svébytná filozofická disciplína, která by například apely diskurzivní etiky, závěry etiky ctností nebo jiných dílčích teorií a disciplín přibližovala na žádost zadavatelů zmíněné próze světa. Revitalizační filozofické transkriptorium ontologických epilogů, nezpochybnitelných argumentů, logicky vyplývajících happyendů, epistemologických tragédií, dějinných komedií dell´arte, hagiografických frašek experimentální filozofie, etických pohádek a estetických říkadel.
Dovětek 1: K textu měl být přiložen ilustrační obrázek, který by zhotovila AI. Po zadání do Bing Image Creator „Požár vesničky Bullerbyn z knihy Astrid Lindgrenové Děti z Bullerbynu, hyperrealistá fotografie.“, se zobrazil nikoli hořící Bullerbyn, ale věta: „Byl zjištěn nebezpečný obsah obrázku. Vaše generace obrázků se nezobrazují, protože na základě našich zásad content jsme v obrázcích zjistili nebezpečný obsah. Zkuste prosím vytvořit znovu s jinou výzvou.“ Zdá se tedy, že tato filozofická disciplína bude občas chápána jako společensky nebezpečná. Obrázek asi vytvořen byl, pouze jej AI odmítla zobrazit neplatícímu zadavateli.
Dovětek 2: Zkusil jsem proto jinou a vstřícnou výzvu a získal jsem obrázek, na němž jsou zachyceni zprava Othello, Desdemona, současná Jagova přítelkyně a Jago při jednom z posledních společných setkání v Benátkách na sklonku šťastně prožitých životů.
[Obrázek vygenerován pomocí AI v Bing Image Creator 2. března 2024 ve 21:15]
Literatura pro latentního zákazníka transkriptoria:
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
