• 1. Helénismus
• 2. Novoplatónismus
• 3. Křesťanská filosofie v antice
• 4. Přechod od antiky ke středověku

• 5. Úvod ke středověké filosofii
• 6. Důkazy existence Boha
• 7. Petr Abélard
• 8. Problematika univerzálií
• 9. Tomáš Akvinský

Dějiny filosofie II

Fyzika jako spekulativní nebo teoretická disciplína

• Stoická fyzika se snažila poznat racionální podstatu světa jako celku, a proto zahrnovala nejen fyziku v moderním slova smyslu, nýbrž také např. biologii, psychologii a theologii. Vycházela z objevů soudobých vědců, ale sama nebyla empirickou vědou. Oponenti jí vyčítali, že nebrala v potaz některá vědecká zjištění - např. důkaz alexandrijských lékařů, že rozum sídlí v hlavě, nikoli v hrudi.
• Z metodologického hlediska předpokládala logiku, protože k nalezení závěrů používala sylogismů. Jak bylo uvedeno v oddíle Logika, používali stoikové sylogismy k odhalení nezjevného z toho, co je zjevné. Příkladem může být tvrzení:
  • "Jestliže je v přírodě vše zařízeno účelně, pak je příroda výsledkem božského řízení".
  • Účelnost v přírodě lze pozorovat -

    ---

  • a tedy stoikové mohli hájit pravdivost konsekventu o božském řízení.

• Následující teze a pojmy lze považovat za obecný základ stoického pojetí skutečnosti.

Svět je jen jeden

• Jeho prvním živlem je oheň, který se působením vzduchu změní ve vodu, ta se dále proměňuje v zemi a také zpětně ve vzduch a oheň. Z těchto živlů pak vznikají všechny organismy (to je zřejmá návaznost na předsókratovskou filosofii, zvláště na Míléťany a Hérakleitovu myšlenku přeměny živlů).
• Živly nejsou věčné, zanikají zároveň se světem. Zénón hlásá zánik světa ve světovém požáru. Poté se z jeho popela zrodí nový svět, naprosto totožný s tím starým.
• Celý svět je oduševnělý, je bytostí nadanou duší, inteligencí a rozumem.
  Proto je svět dobrý, dokonce nejlepší ze všeho.
  (Už Platónův Tímaios spojuje dokonalost světa právě s jeho rozumností a oduševněností: svět je výtvor bohů, a proto je nutně dokonalý. Avšak rozumné je lepší než nerozumné, proto je svět rozumný. Rozum může být jen v duši, proto má svět duši. A je tedy živý.)

Počátkem všech věcí je bůh (prozřetelnost, λόγος)

• Je nejjemnějším tělesem a proniká všemi věcmi. Je světovým rozumem a má ohnivou povahu. Stoikové jej nazývali i Diem, osudem, prozřetelností:
• tvoří všechny věci;
• zároveň je přirozeným zákonem (logem).
• Není to bůh tradičního řeckého náboženství a mýtologie, nýbrž filosoficky pojatý bůh. Je tvůrčí silou, tvořivým ohněm. Vlastností celé přírody a celého světa je právě tato tvořivost.

Víra ve věštění

• Ze skutečnosti, že božská prozřetelnost proniká celým světem a celý svět tvoří a že se stará s dobrými úmysly o lidské záležitosti, stoikové vyvozovali víru ve věštění (např. z vnitřností zvířat, z letu ptáků, ze snů), neboť ve všem je táž prozřetelnost, což zajišťuje souvislost mezi všemi věcmi a událstmi. Stoikové proto říkali, že pokud existují bohové, je věštění oprávněné, bohové však určitě existují, tedy i věštění je oprávněné (opět příklad užití logického postupu).
• Věštění je podle nich (Chrýsippos) schopnost poznat, vidět a vysvětlit znamení, kterými bohové projevují lidem svou vůli. Jeho úlohou je poznat dopředu, co bohové zamýšlejí vůči lidem a co od nich očekávají, jak je možno usmířit bohy a odvrátit od hněvu.

Dva principy (ἀρχαί) - pasivní neurčitá látka a aktivní rozum (λόγος, πνεῦμα)

• Původní beztvará látka je podstatou všech věcí a umožňuje jim, aby vůbec byly. Z ní všechny věci vznikají. Je věčná a je jí pořád stejně. Jako pasivní princip je nutným doplňkem božského aktivního rozumového principu - něco totiž musí podléhat jeho působení.
• Rozum, duch nebo božstvo, které tuto látku uspořádává, není mimo ni, ale je neoddělitelnou vlastností látky (hovoří se o stoickém pantheismu). Přitom i tento duchovní princip je hmotné povahy - všechno, co existuje, je tělesné, protože pouze těleso může na něco působit a samo podléhat působení.
• Oba principy se naprosto pronikají a jsou základem každé změny.
• Látka a bůh jsou spíše konceptuální než empirické počátky. V empirickém světě aktivnímu principu odpovídají vzduch a oheň, pasivnímu voda a země.

Oheň, vzduch, πνεῦμα

• Oheň a vzduch tvoří πνεῦμα, což je aktivní a všepronikající živá síla.
• Je základem živočišného života, ale stoikové rozšiřují jeho roli na svět jako celek - svět je živou bytostí. πνεῦμα je prostředkem božského rozumu (logu), který proniká a řídí celý svět.
• πνεῦμα se odlišuje podle stupně napětí. V nejvyšší formě může být duší živočicha. Nižší stupeň napětí je nazýván φύσις ve smyslu vegetativní životní síly rostlin. Ještě méně jemná forma pneumatu je přítomna v každém diskrétním objektu, i v kameni nebo poháru - právě pneuma jej udržuje jako jednotný objekt. V tomto smyslu je nazýváno stavem věci (ἕξις).

Člověk jako součást přírody

• Lidské tělo a těla všech živočichů vznikla vyváženým smíšením všech živlů.
• Duše je také hmotná a je totožná s dechem (pneuma). Tělo bez dechu umírá a smrt je právě odloučení duše. Duše po opuštění těla určitou dobu přežívá v závislosti na svých skutcích během života. Ovšem nejpozději při světovém požáru zaniká.