Předchozí poznámka o akustizaci filosofických a jiných textů mě inspirovala k malému doplnění. Celý vesmír je zdrojem zvuků. Je to ale trochu komplikovanější. Víme, že zvuk se šíří pouze v nějakém materiálním prostředí a ve vesmíru je převážně vakuum, ve kterém zvuky nemají žádnou oporu. Ale, vesmír je zdrojem zvuku
a) ve smyslu inspirace. Klasikou je Kosmická opera, o které referuje G. Gamow ve své knize Pan Tompkins v říši divů (Cambridge University press 1965, v českém překladu Jiřího Bičáka z roku 1986). Během jednotlivých árií opery svádějí souboj soupeřící kosmologické teorie G. Lemaîtra a teorie steady state F. Hoyleho. Pro další části partitury a jiné podrobnosti včetně výsledku šáhněte po zmíněné knize, dozvíte se toho mnohem více;
b) i doslova. Je ovšem nutné nějakým způsobem překódovat elektromagnetické záření a vyjádřit jej pomocí zvuku. To se dělá vcelku běžně nejen při interpretaci kosmických jevů, ale existují třeba i hudební přepisy genetických sekvencí apod. Tak si klikněte na uvedené linky a poslechněte si, jak „zní“ černá díra, pulsar a další objekty.
Katedra filozofie Harvardovy univerzity patří mezi nejlepší na světě, má dokonce své vlastní heslo na Wikipedii. Pracoviště a katedry Harvardovy univerzity jsou propojené, studenti si volí z široké nabídky kurzů a vyučující často působí na více katedrách (např. v úzkém vztahu s katedrou filozofie je...
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
