Billboard s nápisem „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják. Prezident Babiš“ sehrál v nedávných prezidentských volbách významnou roli. Určil hlavní agendu druhého kola přímé volby, nastavil silně konfrontační tón kampaně a naštval vojáky. Z hlediska přesvědčování nás může na billboardu zajímat řada věcí, např. přivlastnění si modročervenobílé palety, Babiš v obleku opakující gesto Uncle Sama, volba sugestivního výrazu „zavléct“. Podívejme se ale blíže jen na vrstvu argumentační.
Argumentace A1
Protože známe kontext této výpovědi (jde o volbu mezi dvěma kandidáty, protikandidát byl důstojníkem NATO, válka na Ukrajině se týká i NATO) dokážeme identifikovat také druhou argumentační linii, byť nevyřčenou.
Argumentace A2
Argumentace A1 nechala veřejnost vcelku chladnou. Tedy až na samotného Andreje Babiše, který se tak vžil do role mírotvůrce, až v televizní debatě opakovaně odmítl smluvní vojenské závazky vůči Polsku, a symbolicky se tak střelil do vlastní pacifistické nohy. Argumentace A2 si naopak vysloužila pozornosti spoustu. Vytýkal se jí nepřátelský, osobní tón; byla zmiňována rychlost, s jakou se billboardy objevily hned po skončení prvního kola; političtí marketéři se pozastavovali nad tím, že si kampaň bere do úst zrovna armádu, kterou veřejnost dlouhodobě vnímá jako nejdůvěryhodnější silovou složku. A aby toho nebylo málo, dokonce si kvůli tomu udělal Mikýř čas na konzultaci u Ludwiga.
Petr Ludwig vytýká A2 dvě věci: obsahuje asociační chybu a obsahuje slaměného panáka. Nemyslím si, že by A2 cokoli z toho obsahoval.
Podívejme se nejprve na asociační chybu. Ludwig vidí faul ve spojení 'voják' a 'válka', což označuje jako „nelichotivou asociaci“. Přesvědčování nejspíš těží z toho, že když se řekne 'voják', má se také vybavit zavlečení do války. Tedy že 'voják' je psychologicky propojen s nelichotivě líčeným vstupem do války. Souhlasím, že s asociací v tomto širším smyslu A2 pracuje - koneckonců právě toto propojení jsem rekonstruoval ve druhé premise -, ale neřekl bych, že jde kvůli tomu hned o asociační chybu. Termín asociační chyba (guilt/honor by association) totiž v neformální logice používáme pro nesprávný přenos vlastností, obvykle hodnotících, na základě jiné, nahodile sdílené vlastnosti. Typickým příkladem je 'vegetariánství je špatné, neboť vegetariánství zastával i Hitler a ten byl špatný'. K takovému nahodilému přenosu ale v A2 nedochází. Jistě, A2 počítá s jakýmsi 'cvaknutím mysli’', s asociací v onom psychologickém smyslu, nikoli však s asociací v tom původním anglickém označení onoho faulu, kde se tím míní spojení tvrzení s určitou skupinou.
Moje diagnóza A2 je jiná. Druhá premisa daného argumentu je problematická, nikoli však proto, že by se podílela na asociační chybě, ale prostě proto, že je nepravdivá. To je z hlediska argumentačních faulů vše. Můžeme se pochopitelně dál ptát, kde se bere přijatelnost této defektní premisy, přesněji proč si mluvčí myslí, že publikum bude tuto premisu přijímat. Tady by patrně přicházely do úvahy nějaké stereotypní představy o bojechtivých vojácích (což jsou ty nelichotivé psychologické asociace); tím se už ale dostáváme na půdu obecnějšího kritického myšlení.
Mimochodem, pokud bych chtěl v prezidentské kampani ukázat dva pěkné příklady skutečných asociačních chyb, sáhl bych po Babišovu „Víte, kdo je ještě rozvědčík? Vladimir Putin“ a Zemanovu „K řádu a klidu mě naposledy vyzývali za normalizace“.
Argumentace A2 má podle Ludwiga obsahovat i tzv. slaměného panáka, což má být „vylíčení protistrany v nejhorších barvách, aby ses vůči ní mohl vymezit“. V daném případě jde o to, že se billboard snaží publiku vsugerovat, že se protikandidát snaží zavléct Česko do války. Souhlasím s tím, že součástí Babišova sdělení je pokus o podsunutí stanoviska protistraně. Musím ale upozornit, že termín slaměný panák (straw man) rezervujeme pro zvláštní případy takového podsunutí - a sice pro případy, ve kterých je stanovisko protistrany zkresleno. Přesněji, slaměný panák je odmítnutí dezinterpretované teze nesprávně připsané protistraně jako stanovisko. (Ono 'nelichotivé vylíčení protistrany’, které popisuje Ludwig, může být cokoli, nejčastěji osobní argumentace.) V případě A2 ale nemáme co do činění s argumentem, který by útočil na zkreslenou tezi protistrany; máme co dočinění s podsunutím teze na základě zneužití principu jazykové kooperace. Ano, opakuji, jde o podsunutí stanoviska, nikoli však dezinterpretací skutečného stanoviska, nýbrž pomocí triků s jazykovou pragmatikou. Babišův billboard jednoduše využívá očekávání publika, že mu budou sdělovány jen ty informace, které jsou důležité. Jakmile tedy sděluje, že on do války Česko nezavleče, skrytě tím komunikuje i to, že tuhle informaci je potřeba vědět a že tu je možnost, že by někdo Česko do války zavlekl. V kontextu druhého kola prezidentské volby si pak publikum odvodí, kdo tuto možnost reprezentuje.
Ještě jedno mimochodem. Kdybych chtěl v prezidentské kampani ukázat na slaměného panáka, volil bych kritiku Pavla na základě upraveného videa, v němž se vyjadřuje k nasazení vojáků NATO na Ukrajině. Sestříhání, tj. vypuštění některých pasáží, je typickým prostředkem dezinterpretace stanoviska, argumentování proti tomuto stanovisku je pak slaměným panákem.
Co vám má vlastně říct taková jedna zbytečně dlouhá oprava volně používaných termínů v pár sekundách absurdního videa s přepjatým humorem? Opatrně s odborně znějícími nálepkami. I vám se jednou může stát, že za vámi přijde váš malý Mikýř a bude po vás chtít hodnocení nějakého argumentu. Není třeba zvyšovat svoji prestiž tím, že budete znát všechny nedostatky osobně a jménem a latinsky a budete je vyslovovat s despektem. Důležité je zamyslet se nad tím, co se v přesvědčovacím postupu děje a kudy se tlačí. Ludwig to kdysi velmi pěkně vyjádřil tím svým „Pokoru, kurva!“
Na Kanta vzpomínají nejen lidé živí, ale jsou zaznamenány rovněž vzpomínky osob neživých, v tomto případě literární postavy. Kadet rakousko-uherské internátní školy jménem Törless vzpomíná od roku 1906 na své první setkání s Kantem v následující ukázce.
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
