Příběh sovy

Ještě v roce 2009, to je v době před velkou stavební rekonstrukcí filosofické fakulty, stály na jejím dvoře v areálu Arna Nováka dvě vzrostlé lípy.

Obě byly již dosti letité a jedna z nich již viditelně skomírala. Prostor pod ní musel být tedy ohrazen a studentům, kteří pod stromy sedávali, lehávali, studovali, pospávali, četli, četbu předstírali, spánek si užívali a tedy byli ohroženi možným pádem uschlých větví, poskytovala stín už  jen jedna.

Připravovala se ovšem velká stavební rekonstrukce, která měla začít vyhloubením velké stavební jámy (cca 8 m hluboké) v místě dnešního dláždění a míst, kde stály lípy. Jedna už to měla stejně spočítané, u druhé se ukázalo, že je napadena stejnou chorobou, jenom ne v tak pokročilém stádiu, ale za rok dva by ji čekal stejný osud. Šly tedy k zemi obě dvě krátce po sobě. Fakultní veřejnost to samozřejmě nenesla lehce a tak pan děkan přišel tehdy se skvělým nápadem. Poskytneme dřevo ze stromu známému řezbáři a on nám za to vyřeže z jednoho kusu symbol fakulty - sovu v podobě, která je na jedné z insignií fakulty, tedy žezle, na které studenti skládají svůj slib. 

A jak děkan chtěl, tak se i stalo. Po čase zdobila pracovnu děkana sova jak vyšitá. Tedy vyřezaná. Dostala své bidýlko v rohu za pohovkou, odkud bedlivě sledovala všechny porady, kolegia a hlídala děkanův spánek, když byl v pracovně sám. 

Ale pak rekonstrukce dorazila i do pracovny děkana, kterým byl už někdo jiný, pracovna byla vybavena novou technikou, která vytlačila sovu do depozita k panu tajemníkovi.  A kam teď natrvalo se sovou? A tak pan tajemník navrhl, ať se jí ujme ten, kdo inicioval její zrod. 

Hotovo. Po 11 letech od svého vyřezání je sova doma na katedře filosofie. Na katedře, která má jako své logo - samozřejmě - sovu. Ta má také svou historii. Ale o té na jiném místě.

Zde připomínáme pouze logo fakulty, původní a stylizované novější, které je předlohou žezlu a naší lipové sově.