Vedoucí práce: Radim Bělohrad

V r. 1984 formuloval D. Parfit palčivý problém pro požadavek, abychom brali morální ohledy na budoucí jedince a generace. Podle tzv. problému neidentity některá naše rozhodnutí (například rozhodnutí, zda vytěžíme nerostné suroviny) vedou nejen k tomu, že se budoucí lidé budou mít hůře, ale zároveň k tomu, že se narodí úplně jiní lidé, než by se narodili, kdybychom se rozhodli jinak. Vzhledem k tomu, že ta rozhodnutí, která snižují blahobyt budoucích lidí, jsou zároveň těmi, díky kterým tito lidé přijdou na svět, je obtížné zdůvodnit, že jimi těmto lidem způsobujeme újmu. A protože nelze zdůvodnit způsobení újmy, je také obtížné vysvětlit, co je na takových rozhodnutích morálně nepřípustné. Tento obecný problém má důsledky pro celou řadu lidských praktik počínaje velkými, celospolečenskými plány až po jednotlivá, individuální rozhodnutí. Projevuje se v našem plánování, ale také v našem hodnocení činů velkých aktérů v dějinách. Své místo má také v bioetických diskusích, kde se lze setkat s argumentem, že genetické inženýrství, selekce embryí za použití moderních reproduktivních technologií či konstrukce tzv. dětí na míru nemůže přinést výsledným osobám újmu, jak tvrdí někteří odpůrci, jelikož bez těchto intervencí by tyto osoby vůbec nepřišly na svět. Cílem disertační práce je komplexní analýza tohoto problému s přihlédnutím zejména k oblasti genetického inženýrství. Disertační práce bude vyžadovat představení a kritické zhodnocení stávajících odpovědí na problém neidentity a zevrubný rozbor konceptu újmy. Výzkumné otázky mohou mj. zahrnovat:

• Je genetický esencialismus, který problém neidentity předpokládá, přijatelným kritériem lidské identity, nebo máme k dispozici lepší kritérium, které by tomuto problému zamezilo?
• Je komparativní pojetí újmy, které problém identity předpokládá, jediným pojmem újmy, který máme, nebo existují jiné, nekomparativní koncepce újmy, jež by mohly problém neidentity blokovat?
• Lze člověku, který bude produktem genetického inženýrství, přivodit v tomto procesu libovolně velkou újmu (pokud její život bude stále spíše dobrý) s poukazem na to, že si tato osoba nemůže stěžovat, jelikož by jinak neexistovala?

Literatura:

• Archard, D., 2004. “Wrongful Life,” Philosophy, 79(3): 403–420.
• Boonin, D., 2008. “How to Solve the Non-Identity Problem,” Public Affairs Quarterly, 22(2): 129–159.
• Buchanan, A., D. Brock, N. Daniels and D. Wikler, 2000. From Chance to Choice: Genetics and Justice, Cambridge: Cambridge University Press
• Dasgupta, S., 2018. “Essentialism and the Nonidentity Problem,” Philosophy and Phenomenological Research, XCVI(3): 540–570.
• Gardner, M., 2015. “A Harm-Based Solution to the Non-Identity Problem,” Ergo, 2(17), available online.
• Glover, J., 2006. Choosing Children: The Ethical Dilemmas of Genetic Intervention, Oxford: Oxford University Press.
• Hare, C., 2007. “Voices from Another World: Must We Respect the Interests of People Who Do Not, and Will Never, Exist?” Ethics, 117: 498–523.
• Parfit, D. 1987. Reasons and Persons, Oxford: Clarendon Press.
• Roberts, M. and D. Wasserman (eds.), 2009. Harming Future Persons: Ethics, Genetics and the Nonidentity Problem, Dordrecht: Springer.

Vedoucí práce: Radim Bělohrad

Sociální konstrukce reality je ontogenetický proces, ve kterém vznikají entity na základě společenského konsenzu ohledně jejich existence a významu. Existence takových entit není objektivní, tedy nezávislá na existenci společnosti myslících lidí, ale intersubjektivní. Příčinou jejich existence je uznání jejich existence (viz např. měna, vláda apod.) Existence ontogenetického procesu sociální konstrukce vyvolává zajímavou otázku: které entity jsou objektivní a které jsou sociálně konstruované. V poslední době se stále častěji setkáváme s argumenty, podle kterých entity či jevy, které bychom dříve označili za objektivní, jsou ve skutečnosti sociálně konstruované. Ti, kteří uznávají existenci genderu, se většinou shodnou na tom, že jde o sociální konstrukt. Oproti tomu pohlaví se obvykle dosud považovalo za biologickou danost, objektivní fakt. V poslední době se však objevují názory, podle kterých je i samotné pohlaví sociální konstrukt. Podobně existují debaty o tom, zda jsou obezita nebo tělesné postižení biologický rys jedince, nebo zda jde o sociální konstrukt (viz hnutí za akceptaci obezity nebo tzv. sociální model postižení). Obdobně je tomu s psychickými chorobami. Jedním z důvodů takové proliferace sociálních konstruktů v současné společnosti může být vědecký pokrok a nárůst lidského poznání o povaze věcí, respektive o neurčitosti objektivních distinkcí mezi druhy objektů, které nutí společnost volit, definovat, tedy konstruovat takové objekty, viz debata o tom, kdo je a není žena v profesionální atletice. Existuje extrémní pozice, podle které žádná objektivní fakta neexistují a sociálně konstruována je celá realita. Tato pozice je nezajímavá a neužitečná. Cílem navrhované disertační práce je pokusit se stanovit přesvědčivá kritéria, která by nám umožnila rozhodnout, zda je objekt přirozený, nebo sociálně konstruovaný. Práce svého zpracovatele patrně zavede do oblastí sociální ontologie, teorie řečových aktů, konvence, filozofie vědy, sociálních věd i politiky. Výzkumné otázky mohou mj. zahrnovat:

• Jak funguje proces sociální konstrukce reality?
• Které objekty či fenomény mají kontroverzní ontologický status v tom smyslu, že není jasné, zda jsou objektivní či konstruované, že jsou případně částečně konstruované, nebo se v kategorii sociálních konstruktů objevují nově.
• Jaká argumentace je používána pro závěr, že objekt je sociální konstrukt? Jak bývá vyvracena?
• Jaké jsou sociální a politické implikace rozhodnutí, že určitý objekt není přirozený, ale jde o sociální konstrukt?
• Lze stanovit rozumná kritéria oddělující od sebe (byť třeba ne jednoznačně) objektivní entity od sociálních konstruktů, nebo je nutné se smířit s představou, že vše je sociálně konstruováno?

Literatura:

• Searle, John R., 1995, The Construction of Social Reality, New York: Free Press.
• Butler, Judith, 1990, Gender Trouble: Feminism and the subversion of identity, New York: Routledge.
• Fausto-Sterling, Anne, 2000, Sexing the Body: Gender politics and the construction of sexuality, New York: Basic Books.
• Foucault, Michel, 1984, Histoire de la sexualité III. Le souci de soi, Paris: Gallimard
• Lewis, David K., 1969, Convention: A philosophical study, Cambridge, MA: Harvard University Press.
• Barnes, Elizabeth, 2016, The Minority Body: A Theory of Disability, Oxford: Oxford University Press. doi:10.1093/acprof:oso/9780198732587.001.0001

Vedoucí práce: Radim Bělohrad

Moderní technologie nabízí člověku sice stále poměrně omezené, ale historicky zcela nevídané možnosti zdokonalování svých přirozených vlastností a schopností. K dispozici jsou metody, které umožňují měnit fyzické charakteristiky člověka, jako jsou kosmetická chirurgie, aplikace syntetických hormonů, užívání steroidů, ale také přípravky umožňující posílit některé mentální atributy jako například psychofarmaka zlepšující lidskou paměť a pozornost. Mocným nástrojem vylepšování lidských vlastností se v dohledné době mohou stát editace lidského genomu či neurologické manipulace, které by mohly mít za následek prodloužení lidského života či získání zcela nových schopností. Otázka vylepšování člověka v mnohých vyvolává entuziasmus a naději, ale přináší také rizika, která mohou vzbuzovat obavy například ze zneužití či prohloubení sociální nerovnosti. V literatuře proto zaznívá požadavek, aby se snahy o lidské vylepšení člověka zaměřily nejdříve na lidské morální vlastnosti, jelikož tak bude možné předejít některým rizikům vylepšování jiných lidských vlastností. Vůči vylepšování byly také vzneseny námitky od badatelů, kteří se domnívají, že lidská přirozenost má určitou inherentní hodnotu, kterou bychom neměli porušit. Vylepšování člověka podle nich narušuje lidskou identitu a je neautentické. U morálního vylepšování je tato kritika o to vážnější, že podle některých výzkumů jsou morální vlastnosti právě ty, které si lidé nejčastěji spojují s pojmem lidské identity. Cílem disertační práce je pečlivě prozkoumat toto myšlenkové pole a vyjádřit se k otázce, zda může morální vylepšování člověka změnit lidskou identitu a zda je taková změna nežádoucí. Dílčí výzkumné otázky mohou mimo jiné zahrnovat:

• Jaké jsou realistické předpoklady možnosti morálního vylepšování člověka?
• Může mít morální vylepšování vedlejší důsledky, které by tuto snahu naopak kompromitovaly?
• Co znamená morální vylepšení? Kdy lze o člověku či společnosti říci, že je morálně lepší, a jak tohoto stavu dosáhnout?
• Jakou roli hrají morální charakteristiky v lidské identitě?
• Co znamená věta: osoba X změnila svou identitu?
• Jaká je typologie námitek vůči projektu morálního vylepšování člověka?

Literatura

• Wiseman, H., 2014. The Myth of the Moral Brain: The Limits of Moral Enhancement, Cambridge, MA: MIT Press.
• Taylor, C., 1991. The Ethics of Authenticity. Cambridge: Harvard University Press.
• Sandel, M., 2007. The Price of Perfection: Ethics in the Age of Genetic Engineering, Cambridge: Harvard University Press.
• Persson, I. and Savulescu, J., 2012. Unfit for the Future: The Need for Moral Enhancement, Oxford: Oxford University Press.
• Paulo, N., and Bublitz, C. (eds.), 2019. Special Issue of Neuroethics: “Political Implications of Moral Enhancement”, Springer
• Johnson, Y., Bishop, J., and Toner, G., 2019. “The Moral Imperative to Morally Enhance’, The Journal of Medicine and Philosophy, 43 (5): 485–489.
• Hauskeller, M. and Coyne, L. (eds.), 2018. Moral Enhancement: Critical Perspectives (Royal Institute of Philosophy Supplement: Volume 83), Cambridge: Cambridge University Press.
• Harris, J., 2016. How to Be Good: The Possibility of Moral Enhancement, Oxford: Oxford University Press.

Vedoucí práce: Radim Brázda

Dějiny německé filozofie 20. století – práce mohou být zaměřeny na analýzu dílčích témat, problémů a textů filozofů, jejichž pozůstalost je uložena v DLA Marbach (především Hans Blumenberg, Arnold Gehlen, Hermann Lübbe, Karl Löwith, Joachim Ritter). V průběhu studia se předpokládá, že se doktorand pokusí získat jedno ze stipendií, vypisovaných na DLA Marbach v rámci Marbach-Stipendienprogramm (Die Stipendien im Überblick: https://www.dla-marbach.de/forschung/das-marbacher-stipendienprogramm/) a že studium spojí s archivním výzkumem.

Vedoucí práce: Radim Brázda

Filozofické reflexe zvuku a jeho patologických podob v moderních společnostech. Teoretickým východiskem projektu je dílčí analýza, kterou na počátku 20. stol. předložil Theodor Lessing. 20. a 21. století následně přineslo intenzifikaci a rozšíření řady negativních zvukových fenoménů. Jejich příčiny, podoby, funkce, role, šíření, dosah a možnosti omezení nebo kompenzace by měly být předmětem dizertační práce.

• Základní přehled o tématu poskytuje např. MORAT, Daniel a Hansjakob ZIEMER, ed. Handbuch Sound: Geschichte - Begriffe - Ansätze. Stuttgart: J.B. Metzler, [2018]. ISBN 978-3-476-02604-0.

Vedoucí práce: Radim Brázda

Předmětem práce bude analýza tzv. imerzivní antropologie v díle Petera Sloterdijka. Student nejprve ověří možné vazby na filozoficko antropologické koncepty reprezentativních německých filozofických antropologů (Gehlen, Plessner, Scheller). Následně se pokusí identifikovat základní rysy imerzivní antropologie v textech Sloterdijka. Cílem projektu je prokázat, že Sloterdijkův koncept filozofické antropologie je plně kompetentní a konkurenceschopné v prostředí, v němž se filozofie postupně vzdává svých kompetencí ve prospěch přírodních věd.

Vedoucí práce: Josef Krob

Po roce 1948 se dominantním směrem pro filosofii stala ideologie marxismu-leninismu, kterou musely respektovat všechny nové koncepty. Nové i starší poznatky tak byly poměřovány optikou dialektického či historického materialismu a různí autoři se s touto povinností vyrovnávali různým způsobem – od bezvýhradné akceptace až po sice explicitní vyjádření souhlasu, ale s tušenými výhradami. Zejména v interpretaci moderních přírodovědných teorií (fyzika, biologie, kosmologie) či v případě celých nově se formujících vědních disciplín (kybernetika) se objevovaly nejrůznější přístupy, které se snažily uvést do souladu požadavky ideologie a vědy. Jakým způsobem a s jakými výsledky ovlivňovala ideologie marxismu-leninismu diskusi ve filosofii přírodních věd?

Literatura:

• Zeman, J.: Filosofie a přírodovědecké poznání. Praha 1985.
• Zeman, J.: Dialektika, informace a odraz. Horizont, Praha 1978.
• Materialistická dialektika jako obecná teorie vývoje. Filosofie a současnost, Svoboda Praha 1986.
• Klušin, V., Pinkava, J.: Filosofické a metodologické otázky přírodních věd. SPN Praha 1978.
• Král, M.: Věda a civilizace. Praha 1968.
• Filosofie, metodologie, věda. Kol. pod vedením F. Čížka, Svoboda Praha 1969.
• Kolman, A.: Výhledy do budoucna. Československý spisovatel, Praha 1962.

Vedoucí práce: Jakub Mácha

Arnošt Kolman (1892–1979) by český matematik, filosof a stranický funkcionář. Studoval u A. Einsteina v Praze, nejvíce byl ale ovlivněn Leninovým marxismem. Většinu svého pohnutého života prožil v Sovětském svazu, kde se s Leninem osobně setkal a úzce spolupracoval s Naděždou Krupskou. V roce 1931 Kolman v časopise Pod znameněm marksizma v článku „Hegel a matematika“ kladně hodnotil Hegelovy zásluhy v oblasti matematiky. Odmítal formalistní apriorní přístup k matematickým axiomům a teorémům. Zmínil se kriticky o „logistech“ (Russell, Frege), kteří podle jeho názoru převrátili matematiku v gramatiku, v kolosální tautologii, která není schopna přinést nové poznatky o předmětu svého zkoumání. Jednostranný přístup ke skutečnosti neumožňuje pochopit žádoucí spojení matematiky s praxí. Úloha matematiky ve vědě je podle Kolmana omezena, na rozdíl od Kantova přístupu, který po vědě požaduje, aby v ní měla místo matematika. Kolman ocenil, že „svým odmítáním fetišizace kvantity, která je pouze odrazem abstraktních peněžně tržních vztahů buržoazní společnosti, Hegel v podstatě v tomto bodě překonal rámec buržoazní filozofie“. 

Možná témata disertační práce:

• kritika logického positivismu a analytické filosofie z marxistických pozic: problém fetišizace, logicismu, neutrálního monismu
• rozvinutí marxistické filosofie matematiky
• kritika filosofie jako ideologie
• Kolmanova recepce Leninova myšlení, kritika E. Macha a machovských tendencí v dobovém myšlení
• Kolmanův příklon ke kybernetice v 50. a 60. letech

Předpoklady:

• znalost ruského jazyka

Literatura:

• A. Kolman, Zaslepená generace. Paměti starého bolševika, Brno: Host 2005.
• A. Kolman, Kritický výklad symbolické metody moderní logiky. Praha: Orbis 1948.
• J. Knapík, Daleko od Moskvy. K pozici Arnošta Kolmana v kulturní politice a aparátu KSČ 1945-1948, Acta historica et museologica Universitas Silensianae Opaviensis, 4, 1999, s. 113-126.
• A. Kolman, Úkoly soudobé filosofie, Tvorba 17, 1948, č. 33, s. 647.
• A. Kolman, O podstatě a původu pythagoreismu, Česká mysl 40, 1947, č. 3, s. 141-152, č. 4, s. 240-253.
• J. Zouhar, H. Pavlincová a J. Gabriel. Česká filosofie v letech 1945–1948. Brno: Academicus, 2013.
• A. Kolman, S. Janovská, Gegel i matěmatika, Pod znameněm marksizma 1931, č. 11-12.
• J. Mácha, J. Zouhar, Arnošt Kolman’s Critique of Mathematical Fetishism, R. Schuster (ed.), The Vienna Circle in Czechoslovakia, Springer, 2020.

Vedoucí práce: Marek Picha

Přesvědčovací postupy s nevyjádřenými prvky jsou dlouhodobým předmětem teoretického zájmu, pozornost se soustředí spíše na dialektické a rétorické užití těchto argumentů. Projekt se bude věnovat epistemickým otázkám spojeným s neúplně vyjádřenými argumenty, bude zkoumat základní principy rekonstrukce entymém a přenositelnost těchto principů do teorie zdůvodnění, konkrétně na tzv. generality problem. Výzkum zohlední interpretační postupy i v jiných oblastech, které se s nevyjádřenými generalizacemi potýkají například v podobě nejasné právní klasifikace či v případě soupeřících mezinárodních norem.

• Aristotelés (2010) Rétorika.
• Burnyeat, M. F. (2012) Explorations in Ancient and Modern Philosophy.
• Conee, E., Feldman, R. (1998) „The generality problem for reliabilism“, Philosophical Studies.
• Hamilton, W. (1860) Lectures on Logic.
• Hitchcock, D. (1985) „Enthymematic Arguments“, Informal Logic.
• Walton., D. and Reed, Ch. (2005) „Argumentation Schemes and Enthymemes“, Synthese.

Vedoucí práce: Dagmar Pichová

Práce se bude věnovat pedagogickému a popularizačnímu dílu české filozofky Albíny Dratvové a kriticky srovná její přístup s jinými dobovými projekty. Zpracovány budou učebnice filozofie i texty, které Dratvová přednesla pro širší publikum.

Literatura

• Dratvová, Albína: Smutek vzdělanců. Praha: Václav Petr 1940.
• Dratvová, Albína: Etika tvůrčí práce. Praha: Bohuslav Hendrich 1941.
• Dratvová, Albína: Logika a lidé. Praha: Bohuslav Hendrich 1944.
• Dratvová, Albína: Duše dnešní ženy. Praha: Československý Kompas 1948.
• Dratvová, Albína: Deník 1921–1961. Scientific Diary. Eds. Klára A. Čápová, Libuše Heczková a Zuzana Leštinová. Praha: Academia 2008.
• Dratvová, Albína: Filosofie pro nejvyšší třídu středních škol. Praha: Československá grafická Unie 1936 a další učebnice.

Vedoucí práce: Dagmar Pichová

Práce se zaměří na zpracování francouzsky psaných rukopisů Alexandry Šuvalovové (1775–1847) v MZA Brno a představení úvah, které dobové autorky věnovaly výchově dětí (pod vlivem Rousseauovy filozofie). Požadavek: výborná znalost francouzštiny.

Literatura

• Cerman, Ivo: Šlechtická kultura v 18. století. Filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2012.
• Musilová, Martina: „Gâtée par le monde.“ Literární dílo kněžny Alexandry z Dietrichsteina. Magisterská práce. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2014.
• MZA Brno, rodinný archiv Dietrichsteinů.

Supervisor: Jiří Raclavský

It is well-known that type theory (TT) was discovered by Russell but its ramified version RTT failed to provide the foundations of mathematics (logicism), though it remained useful e.g. in solving logical paradoxes. Church reworked it into simple version (STT) and this STT (still a higher-order logic) is very powerful not only in the foundations of mathematics, but also as the core of functional programming languages. Since 1970s, STT is used in proof assistants - aiming to practically achieve Leibniz's goal of calculus ratiotinator. Similarly, STT is used (by Montague and others) for formalisation of natural language, aiming to practically achieve Leibniz's goal of lingua characteristica. Also the use of Curry-Howard correspondence and intuitionistic TT (Martin-Löf) gain a lot of interest in the contemporary philosophical logic.

Some of these exciting topics are dealt with in the book Raclavský, J. (2020): Belief Attitudes, Fine-Grained Hyperintensionality and Type-Theoretic Logic. In which a particular STT with a ramified part (based on Tichý's TT) is applied to fragments of natural language and selected topics revolving around belief (or: propositional) attitudes are investigated (e.g. paradoxes of hyperintensionality, substitution into).

Selected dissertation topics (further specification needed after consultation): structured propositions; paradoxes; formalization of natural language; deduction.

Vedoucí práce: Daniel Špelda

Práce se bude zabývat podobami, které v Keplerově astronomicko-filosofickém díle, získala platónská filosofie, s jejíž pomocí Kepler obhajoval svůj nový systém světa (nutná pasivní znalost latiny).