A jak zní vesmír?

Předchozí poznámka o akustizaci filosofických a jiných textů mě inspirovala k malému doplnění. Celý vesmír je zdrojem zvuků. Je to ale trochu komplikovanější. Víme, že zvuk se šíří pouze v nějakém materiálním prostředí a ve vesmíru je převážně vakuum, ve kterém zvuky nemají žádnou oporu. Ale, vesmír je zdrojem zvuku

a) ve smyslu inspirace. Klasikou je Kosmická opera, o které referuje G. Gamow ve své knize Pan Tompkins v říši divů (Cambridge University press 1965, v českém překladu Jiřího Bičáka z roku 1986). Během jednotlivých árií opery svádějí souboj soupeřící kosmologické teorie G. Lemaîtra a teorie steady state F. Hoyleho. Pro další části partitury a jiné podrobnosti včetně výsledku šáhněte po zmíněné knize, dozvíte se toho mnohem více;

b) i doslova. Je ovšem nutné nějakým způsobem překódovat elektromagnetické záření a vyjádřit jej pomocí zvuku. To se dělá vcelku běžně nejen při interpretaci kosmických jevů, ale existují třeba i hudební přepisy genetických sekvencí apod. Tak si klikněte na uvedené linky a poslechněte si, jak „zní“ černá díra, pulsar a další objekty.

• Zvuky: Hluboký vesmír (aldebaran.cz)
• Uživatel NASA Hexoplanets🧟‍♀️ na Twitteru: „The misconception that there is no sound in space originates because most space is a ~vacuum, providing no way for sound waves to travel. A galaxy cluster has so much gas that we've picked up actual sound. Here it's amplified, and mixed with other data, to hear a black hole! https://t.co/RobcZs7F9e“ / Twitter