Z toho, co dosud víme, se zdá, že všechny kroky, které vedly k darování bitcoinů, byly „ultra-legální“ a že to hlavní, co aktéři, kteří se podíleli na obnovení přístupu k datům, obchodovali, byla jejich osobní reputace. A bohužel také reputace úřadu, protože dar přijal ministr spravedlnosti. Zdá se, že celá transakce byla naplánována tak, aby jediné, čeho by se mohli její jednotliví účastníci obávat z hlediska práva, bylo nějaké to pokárání. Zároveň platí, že v případě potřeby může každý z nich při obhajobě použít argument z ignorance: nevěděl jsem, neměl jsem důvod podezírat, nepamatuji se. Výše uvedené se však nevztahuje na osobu dárce. V této části textu se budu postavě dárce věnovat podrobněji. Pokusím se ukázat, že dar pro ministerstvo spravedlnosti mohl hrát důležitou úlohu na cestě za vykoupením.
Druhý myšlenkový experiment
Představte si, že vlastníte přístupová hesla, díky kterým byste mohli manipulovat s aktivy (nebo alespoň s jejich částí) velmi vysoké hodnoty, pokud se vám podaří dostat k elektronickým zařízením, na kterých jsou tato aktiva „uložena“. Aktiva, o kterých je tady řeč, pocházejí z trestné činnosti. Jedna část aktiv pochází z trestné činnosti, za kterou jste byli odsouzeni a trest jste si už odpykali. Druhá část aktiv pochází z trestné činnosti, ze které nebyl zatím nikdo ani obviněn. Původ aktiv pro vás nepředstavuje příliš velký problém, protože u první části aktiv neleží břemeno dokázat čistotu jejich původu na vaší straně a u druhé části aktiv neexistuje ani podezření, že by daná trestná činnost byla spojena s vaší osobou. Skutečným problémem jsou nosiče, na kterých aktiva leží. Daná elektronická zařízení jsou totiž zadržována soudy a hrozí, že z nich budou všechna data smazána.
Jaké charakteristiky mají osoby, které musíte vzít v úvahu, abyste se dostali k daným aktivům a mohli si je svobodně užívat? Jakou povahu mají náklady této akce a jaká jsou její rizika? Pokud byste se měli finančně vyrovnat s těmi, kteří vám pomohou obnovit přístup k datům, kterou část aktiv byste k tomu použili? Jaké byste mohli mít důvody nabídnout dar ministerstvu spravedlnosti a co byste za to na oplátku chtěli? A jsou peníze to jediné, co budou lidé, kteří stojí na cestě k vašemu vykoupení, požadovat?
Jakou podobu má vykoupení
První skupinu osob, která stojí na cestě k vašemu vykoupení, tvoří ti, kteří vám mohou pomoci při navrácení nesmazaných nosičů a obnovení přístupu k datům. Jedná se o lidi, jejichž práce je obvykle svázána nařízeními a předpisy, nicméně dostanou-li dostatečně vysokou pobídku, není vyloučeno, že se do akce budou ochotní zapojit. Manévrovací prostor jistě mají. Z hlediska vyjednávání a výsledku obchodu hraje klíčovou roli informační asymetrie, která mezi oběma stranami existuje. Zatímco majitel klíčů ví, že bitcoiny, k nimž chce získat přístup, pocházejí z nelegální činnosti, druhá strana nemusí mít o jejich původu ani tušení.
V aktuální kauze bitcoinového daru někteří její aktéři uvedli, že neměli důvod o legálnosti darovaných prostředků pochybovat. Soudu se nepodařilo prokázat, že bitcoiny, které by mohly být uloženy na zadržovaných nosičích, pocházejí z trestné činnosti. A o existenci nějakých jiných bitcoinů (té druhé části aktiv) nikdo nic vědět nemusel. Pokud by aktéři měli informaci, že s jejich pomocí získáte přístup také k bitcoinům, které pocházejí z trestné činnosti, ze které ještě nebyl nikdo obviněn, mohli by požadovat vyšší odměnu. Z hlediska ministerstva spravedlnosti je však původ bitcoinů zcela irelevantní. Disponuje totiž prostředky, jak „nečistou stopu“ z darovaných bitcoinů odstranit. Stačí je prodat někomu jinému. Rozhodovací dilema vlastníka přístupových hesel v našem druhém myšlenkovém experimentu má tedy následující podobu: Buď budou všechna data na zadržovaných elektronických zařízeních smazána, anebo se pokusím zobchodovat zapojení všech, kteří mi mohou s navrácením pomoci. Navrácení nesmazaných nosičů je totiž jediná možnost, jak s bitcoiny pohnout a jak si užít výnos z jejich zhodnocení.
Pokud byste byli majiteli přístupových hesel, co jiného, kromě přístupu k datům a bitcoinům, byste si chtěli zajistit?
Když peníze k vykoupení nestačí
Druhá skupina osob, která stojí na cestě za vykoupením, je jiného charakteru. Její představitelé mohou mít zcela jiné motivace a zájmy než představitelé první skupiny. Vzhledem k tomu, že daná aktiva pocházejí z nelegální činnosti, musíte do svých úvah zahrnout i ty, kteří se na dané nelegální činnosti nějak podíleli nebo kterých se nějak dotkla. Takoví lidé nemusí respektovat rozhodnutí soudu a zpravidla se necítí vázání žádným právem. Vazby uvnitř zločinu navíc mohou být natolik spletité a pevné, že ani podíl na zisku nemusí dostačovat k vyvázání se z těch vazeb.
Další důležitou okolností je to, že pro představitele druhé skupiny není výše popsaná informační asymetrie podstatná, resp. pravidla hry jsou zde ovlivňované jiným druhem neznalosti či nejistoty. Představitelé druhé skupiny ví, že bitcoiny pochází z trestné činnosti, nemusí však vědět, kdo k nim vlastní klíče a kdo s nimi může nakládat. Pokud se dostanete k datům a pohnete s bitcoiny, které několik let spaly, oni to uvidí. Díky blockchainové technologii se to stane veřejnou informací, kterou si může kdokoli ověřit. Jedinou vaší výhodou může být pak jen to, podaří-li se vám před druhou skupinou ukrýt vaši identitu. Pokud v bitcoinové kauze existovaly závazky, na jejichž vypořádání peníze nestačí, dávalo smysl pokusit se vyměnit dar za zachování anonymity. Netvrdím, že toto bylo jediné, co dárce za svůj dar požadoval (např. nějaký dokument z ministerstva spravedlnosti, že bitcoiny, které se nyní pokoušíte prodat, jsou „čisté“, by se pro jednání s burzami rozhodně mohlo hodit; za připomenutí stojí také fakt, že dárce byl v dané chvíli v podmínce). Domnívám se ale, že příslib neprozrazení identity je nutnou podmínkou pro to, aby mohlo dojít ke skutečnému vykoupení.
Dnes již víme, že ani dar ve výši 468, 468 BTC anonymitu dárci nebyl schopen zajistit.