Winterbergův průvodce Brnem

18. 9. 2024 Radim Brázda

Začíná zimní semestr. Na katedru zavítají noví studenti a ti starší se po nějaké době na katedru opět navrátí. První cesty i návraty do Brna se uskutečňují různými dopravními prostředky. Jeden z tradičních dopravních prostředků je (krom chůze a volského či koňského povozu) železnice. Po železnici dorazil do Brna na své poslední cestě i Winterberg se svým společníkem panem Krausem. Z Vídně je nechal přijet na hlavní nádraží Jaroslav Rudiš v románu Winterbergova poslední cesta (2021). Protože Winterberg chtěl do Brna (s. 306). Winterbergovy znovuožívající vzpomínky na Brno nabízejí novým i starším studentům tipy na podzimní procházky. Slouží jako krátký literárně historický bedekr odkazující na místa, která můžete v průběhu zimního semestru neuspěchaně projít.

Z kapitol s názvy „Z Vídně do Brna“ a „Z Brna do Budapešti“ si můžete sestavit procházkovou trasu, na níž navštívíte místa, s nimiž jsou spjaty osoby románu i osoby skutečné. Začíná se tam, kde obvykle cesty končí – na hřbitově. V tomto případě na Ústředním hřbitově a ještě přesněji na místě označeném sk. 59/hr. 417 - 418. Náhrobní deska nabízí mikropříběh evropského formátu a epických rozměrů: „Zde odpočívá vrchní šofér vozu smrti A III – 118 šikovatel Leopold Lojka nositel záslužného železného kříže s korunou, jubilejního kříže, jezdeckého odznaku *19. 9.1886 Telč - + 18. 7. 1926 Brno, osobní řidič Františka hraběte Harracha, arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského d´Este a jeho manželky Žofie vévodkyně z Hohenbergu, roz. Hraběnky Chotkové, v okamžiku sarajevského atentátu dne 28. 6. 1914. K.K. Österreichisches Freiwilligen Automobilkorps.“ Po válce provozoval Leopold Lojka v Brně hostinec – dle Rudiše a Winterberga měl být hostinec v Husovicích. Hledáte-li chvíli v jiných zdrojích, zjistíte, že býval na Vranovské ulici 19. Dnes zde sídlí fyzioterapeut a gynekolog. Nejbližší zemitý hostinec býval, alespoň co pamatuji, na rohu Vranovské a Svitavské a jmenoval se U pavouka. Můj osobní bedekr je sice o něco mladší než Winterbergův, ale i tak jsem byl U pavouka naposledy někdy v 90. letech minulého století. Takže bůh suď, zda dnes na tomto místě tuto nálevnu ještě najdete. Nekrolog, v němž je popsán neblahý Lojkův život a jeho definitivní konec v bytě nad hostincem, napsal Rudolf Těsnohlídek. Vyšel v Lidových novinách 28. července 1926.

Dále vás Winterbergův bedekr u Rudiše upozorní na stránkách příslušných kapitol na nádražní restauraci, parky, textilky, zbrojovku a okružní „vídeňskou“ třídu. Následujícím literárním i stále skutečným punktem je Grandhotel, k němuž je to od nádražní budovy pár kroků. V secesní přístavě hotelu je ke shlédnutí mozaika s výjevem Paridova soudu od neznámého autora. Paridův soud je natolik závažná a komplikovaná rozhodovací procedura, že ji k ilustraci rozhodovacích procesů a racionálních rohodnutí využil filozof J. R. Searle v knize Freiheit und Neurobiologie (2004, jedná se o německé vydání dvou přednášek, které proslovil Searle na Sorboně). Kniha hostů Grandhotelu uchovává záznam o návštěvě T. A. Edisona, který zde přenocoval 13. září 1911. Edison si v Brně osobně prohlédl instalaci elektrického osvětlení někdejšího divadla Na hradbách, nynějšího Mahenova divadla. Edison přijel do Brna z Vídně, stejně jako Winterberg. Ovšem nikoli po železnici, ale hlučným automobilem vlastní konstrukce. Návštěvu dalšího místa navrhuji prozatím odložit (stejně tak navrhuji prozatím odložit v jistém slova smyslu „návštěvu“ krematoria, které Winterberga rovněž zajímalo) neb se jedná o Fakultní nemocnici u sv. Anny. Zvláště pak odložit z důvodů, které přivedly na toto místo Winterbergova společníka pana Krause. Ale po Pekařské ulici je to již jen kousek nahoru k rodnému domu Kurta Gödela a k vile, kterou si nechala později rodina Gödelových vystavět na Pellicově ulici 8a. Navštívit můžete dále místo, kde dle Winterbergova bedekru stával Německý dům a před ním bronzová socha císaře Josefa II. Na Moravském naměstí však již oba objekty drahnou dobu nestojí. Odsud můžete dojít zpět k Mahenovu divadlu a zjistit, zda je na programu Schillerův Valdštejn, který na rozdíl od hmotných objektů, jakým je dům nebo socha, přežívá i nepříznivá období. Winterberg hru navštívil v Brně hned několikrát. Časově náročnější by byla replikace Winterbergových tramvajových aktivit. Ty spočívaly v projetí všech tramvajových smyček v Brně, protože smyčka mu symbolizuje téma věčného návratu, bez něhož se městská doprava neobejde. Máme-li věřit historce, kterou vypráví Rudiš, který ji nechá vyprávět Winterberga, kterému ji vyprávěl tramvaják na smyčce u Ústředního hřbitova, pak je smyčka u Ústředního hřbitova, z níž se vysmeknete a navrátíte zpět do města, pietním místem. Protože na okraji této smyčky se alespoň v románové historce oběsil nešťastně zamilovaný řidič tramvaje.

Půjdete-li pak z města zpět na katedru, projděte z centra Jaselskou ulicí – o Musilově pamětní desce na Jaselské 10/01 již víte. V čísle 17 bydlela žena, spjatá s osudem Winterberga. Dnes je v tomto místě podnik Panksy. Načepují vám zde pivo ze Slavkovského pivovaru a tím se opět ocitnete v ději příslušné kapitoly knihy Jaroslava Rudiše, protože krajina u Slavkova patří u Winterberga do kategorie “the bautiful landscape of battlefields, cemeteries and ruins“ (např. s. 320). Což je již jen krůček od návštěvy náhrobku maršála Raduita de Souches, který se proslavil 1645 při obraně Brně před Švédy. Jeho náhrobek najdete v kostele sv. Jakuba. Sgrafito s monumentálním vyobrazením švédského útoku na Brno dne 15. srpna 1645, s podobiznami generálů Louise Raduita de Souches a Lennarta Torstenssona, naleznete na nárožním domě na roku ulic Cihlářská a Smetanova. Je pravděpodobné, že půjdete kolem, pokud zamíříte z naší katedry do nedalekého hostince U Semináru – Winterberg jej navštívil den před odjezdem do Vídně. Zmiňuje se o tom na s. 340 a chválí kvalitu piva. Dlužno říci, že právě v okolí hostince U Semináru jsem Jaroslava Rudiše několikráte zahlédl. Po odpočinku zde, můžete procházkou zamířit směrem na Špilberk. Snadno vystoupáte nahoru a můžete zjistit, zda je stejná viditelnost jako v den, kdy zde na své poslední cestě stanul Winterberg. Zda uvidíte vrcholky Alp nebo vzdálené stíny města, ze kterého Winterberg přijel.

Tak tedy v září do Brna, k nám na katedru, na počátku zimního semestru, s Winterbergovým (Rudišovým) bedekrem střední Evropy.

• Fotografie části obálky, kterou tvoří poskládaná letitá železniční mapa.
• Literatura: Rudiš, Jaroslav. Winterbergova poslední cesta. Labyrint, Praha 2021.