Pozdravy z Cambridge v Massachusetts – část I. (místa)
Dagmar Pichová o místech, na která si na Harvardově univerzitě nechcete nešáhnout.
Alláh je zbabělec, když vám nedovolí bojovat za zemi, které jste přísahali věrnost
Před čtyřmi dny prý tři muslimští branci zastřelili několik svých spolubojovníků. Důvodem měl být náboženský střet s velitelem, který zpravodajské zdroje popisují tak, že branci odmítli bojovat, neboť to není „jejich válka“. Podplukovník jim řekl, že je to „svatá válka“. Toto označení branci odmítli, neboť daný termín pro ně označuje boj muslimů s nevěřícími. Podplukovník potom prý zareagoval prohlášením, že „Alláh je zbabělec, když vám nedovolí bojovat za zemi, které jste přísahali věrnost“ (Novinky.cz), či „Takže Alláh je zbabělec, když ti nedovolí bojovat za tuto zemi, které jsi složil přísahu“ (Securitymagazin.cz).
Tuto větu jsem využil jako cvičení v pondělní hodině Argumentace. Studenti neměli problém rozpoznat, že se jedná o argumentační přesvědčování. Dokázali izolovat tvrzení, určit vztah a popsat výpověď jako jednoduchý argument:
- P1. Alláh ti nedovolí bojovat za zemi, které jsi přísahal věrnost.
- P2. Pokud ti Alláh nedovolí bojovat za zemi, které jsi přísahal věrnost, pak je Alláh zbabělec.
- Z. Tudíž je Alláh zbabělec.
Tak vypadá správná, bezkontextová interpretace výpovědi. Stejně to pochopili i muslimští branci, proto se nejspíš stala důvodem či záminkou pro násilí. Uvažujme ale o té stejné výpovědi při znalosti komunikačního cíle mluvčího. O co podplukovníkovi šlo? Chtěl urazit muslimské brance, nebo je přesvědčit k boji? Pokud mu šlo o urážku, pak je výše uvedená interpretace v pořádku a mluvčí skutečně svou promluvou implikoval, že Alláh je zbabělec. Pokud ale podplukovníkovi šlo o přesvědčování, můžeme se domnívat, že jeho výpověď měla následující smysl:
- P1. Je pro tebe nepřijatelné, aby byl Alláh zbabělec.
- P2. Pokud ti Alláh nedovolí bojovat za zemi, které jsi přísahal věrnost, pak je Alláh zbabělec.
- Z. Tudíž Alláh ti musí dovolit bojovat za zemi, které jsi přísahal věrnost.
Taková interpretace podplukovníkovy výpovědi již neimplikuje, že Alláh je zbabělec, právě naopak. Místo přímočarého argumentu v prvním výkladu jde v druhém výkladu o rafinovanější argument ad absurdum, se kterým by snad i krvežízniví muslimští branci měli mnohem menší problém. Mohla kontextuálně citlivá argumentační rekonstrukce předejít masakru?
